„Bydlíme spolu, ale posílá 60% svého příjmu své matce“: Obtížná povaha mé tchyně

Čtyři měsíce do našeho manželství a já se potýkám s realitou, kterou jsem nečekala. Marek, můj manžel, je milující a starostlivý muž, ale jeho finanční priority zatěžují náš vztah. Posílá 60% svého příjmu své matce, Janě, která žije se svou dcerou Veronikou a její rodinou ve stejném bytě, kde všichni spolu žili po léta.

Jana je silná žena s výraznou přítomností. Rozvedla se s Markovým otcem, když byl Marek ještě batole, a sama vychovala své děti, což jí zdá se dalo nepsané právo požadovat neochvějnou loajalitu a podporu od Marka. Její povaha může být přemožitelná; často je vtíravá a má talent dělat vše o svých potřebách.

První měsíc našeho manželství jsme bydleli s Janou a rodinou Veroniky. Mělo to být dočasné řešení, dokud si nenajdeme vlastní místo, ale cítilo se to déle a invazivněji, než jsem si kdy dokázala představit. Janin vliv na Marka byl hmatatelný. Každé jeho rozhodnutí potřebovalo její schválení, od drobných nákupů pro domácnost po velká finanční rozhodnutí. V té době jsem si poprvé všimla rozsahu jeho finančních příspěvků své matce.

Kdykoli Marek koupil něco hezkého pro mě, Jana okamžitě odvětila: „A co já?“ Nešlo jen o žertovné přetahování; v jejím tónu byla vážná hořkost, která mě děsila. Její závislost na Markovi nebyla jen emocionální, ale hluboce finanční.

Nakonec jsme se přestěhovali a našli malý byt ve městě. Myslela jsem, že tato fyzická vzdálenost sníží její vliv na Marka, ale zdálo se, že to jen posílilo. Telefonáty od Jany přicházely denně, někdy i několikrát denně, často končící tím, že Marek poslal peníze na pokrytí všeho od školních poplatků Veronikina dítěte po neočekávané výdaje na domácnost.

Jednoho večera, když jsme přehodnocovali naše finance s úmyslem možná koupit dům, se realita naší situace stala zřetelně jasná. Markovy příspěvky jeho matce vyčerpávaly naše úspory, což nám znemožňovalo plánovat jakoukoli budoucnost. Když jsem vyjádřila své obavy, Marek se bránil. „Je to má máma, Novo. Obětovala pro nás hodně. Je mojí povinností ji podporovat,“ řekl.

Napětí rostlo. Společenské výlety byly vzácné a malé luxusy neexistovaly. Každá diskuse o financích skončila hádkou, při které Marek opakoval své závazky vůči své matce a já jsem se cítila jako druhořadá úvaha ve vlastním manželství.

Jedno zvláště napjaté noc, jsem navrhla poradenství, doufaje, že třetí strana by nám mohla pomoci navigovat naše finanční a emocionální výzvy. Marek odmítl, rozhodný, že nikdo nemůže pochopit hloubku jeho rodinných závazků. „Tak to musí být, Novo. Pokud to nemůžeš přijmout, nevím, co ti mám říct,“ uzavřel s konečností v hlase, která mě ochladila.

Pokračovali jsme ve společném bydlení, ale vzdálenost mezi námi rostla každým dnem, plněná nevyslovenými resentimenty a potlačenými sny. Milovala jsem Marka, ale uvědomila jsem si, že v jeho srdci byl závazek, který zastínil naše manželství, jeden vůči jeho matce, který byl neústupný a možná nezměnitelný.