Jak jsme dospívali, já a moje sestra jsme se ubírali velmi odlišnými cestami. Já jsem se plně věnovala studiu s cílem stát se lékařkou, zatímco moje sestra Zuzana byla více přitahována k živému nočnímu životu. Naše životy se dramaticky změnily, když Zuzana navrhla, že bychom měli zvážit umístění naší matky do domova pro seniory.
Marek a já jsme se vzali před čtyřmi měsíci. Má matku, která je rozvedená s jeho otcem, a starší sestru, Veroniku, která je vdaná a má dítě. Všichni spolu žili v jednom bytě a první měsíc po svatbě jsme tam bydleli i my. Moje tchyně, Jana, má náročnou povahu. Kdykoli Marek něco koupí pro mě, vždy se zeptá: „A co já?“
Od dětství nám matka vštěpovala důležitost vzájemné podpory. Kdykoli jsem udělala něco pro sebe, cítila jsem se provinile. Veronika se vdala hned po střední škole a během druhého ročníku vysoké školy otěhotněla. Musela si vzít akademické volno, protože nedokázala skloubit studium s mateřstvím. Nechci ji soudit, protože si sama vybrala svou cestu. Své budoucnosti jsem si představovala jinak.