„Sbohem mé hvězdě: Pocta ztracené mentorce“
Život v rušném městě byl děsivý, ale s pomocí milované mentorky jsem našla svou cestu. Nyní, když čelím světu bez ní, přemýšlím o lekcích, které mi předala, a o prázdnotě, kterou její absence zanechává.
„Jak říct dětem, že děda už nebude posílat dárky?“
Můj nejmladší syn teď bydlí se mnou, zatímco studuje na vysoké škole. Musím tvrdě pracovat, abych ho uživil a pokryl jeho školné. Dalším zdrojem příjmu je pro mě příprava jídel pro místní cateringovou službu.
„Návštěva u prarodičů: Nedorozumění s nečekanými následky“
– „Mami, tati, můžeme dnes jet k babičce a dědovi?“ zeptal se malý Tomášek nadšeně, zatímco jsme se chystali opustit dům. – „Už jsme je dlouho neviděli.“ – „Půjdeme místo toho do parku,“ odpověděl jsem pevně. – „Nevíme, jestli jsou doma. Děda může být v práci.“ Náš tříletý Tomášek miloval trávit čas se svým tátou.
„Proč se zabývat květinami? Měla bys pěstovat zeleninu,“ posmívala se matka Sáry
Odjakživa byla Sára fascinována nesčetnými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. I u své babičky nacházela útěchu mezi zářivými okvětními lístky.
Příbuzní Zacházejí s Mými Domy Jako se Svými Vlastními
Možná by bylo lepší, kdyby nebylo tolik nemovitostí, protože každý dům mi připomínal mé nedávno zesnulé rodiče, bratra a babičku. Moji rodiče byli rozvedení.
„Vážit si svých blízkých: Srdcervoucí noc manžela“
Když jeho žena náhle onemocněla s těžkými bolestmi břicha, sanitka ji odvezla do nemocnice. Zděšený manžel ji následoval, jen aby se dozvěděl, že je připravována na akutní operaci. Bylo mu řečeno, aby se vrátil domů a později zavolal pro aktuální informace. Zpátky v jejich tichém bytě našel její věci rozházené a její čaj studený. Nejvíce důležité bylo
„Nevím, proč se obtěžuješ s květinami. Všechny jsem je vytrhala. Měla bys pěstovat zeleninu místo nesmyslů,“ protočila oči Brianova matka
Odjakživa byla Hailey fascinována různými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. Dokonce i u své babičky na venkově trávila hodiny péčí o květinové záhony.
„Synu, nezlob se, že jsem ti neřekla o své nemoci, máš tolik práce“: Tato slova od jeho matky ho budou pronásledovat navždy
Jednoho večera jsem se vracel z práce a viděl jsem svého souseda, Františka, jak sedí na lavičce, slzy mu stékaly po tváři. Středně starý muž, zíral prázdně před sebe, neschopen skrýt svůj smutek—bylo jasné, že se stalo něco strašného. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci, na což odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
„Když Táta Vyhodil Mámu, Vzpomněla si, že Má Mě“
Děda také zemřel. Teta Alena nikdy neměla štěstí ve vztazích, takže se ukázalo, že v naší rodině nejsou žádní muži. Moje máma a teta obě tvrdě pracovaly, aby vyžily.
„Loučení s Mou Druhou Matkou: Poslední Děkuji“
Moje matka už není mezi námi, a stejně tak ani žena, která mi pomohla najít pevnou půdu pod nohama a orientovat se v životě ve velkém městě.
„Sedm let štěstí, pak zrada: Můj nejlepší přítel a můj manžel“
Po sedmi letech zdánlivě dokonalého života jsem přistihla svého manžela s mou nejlepší kamarádkou. Tato zrada zničila mou důvěru v nejbližší lidi a zanechala mě bojovat s hlubokým smutkem a pocitem ztráty.
„Její syn zemřel před dvěma lety. Stala se druhou matkou jeho vdovy“
Při přípravě sváteční hostiny si Jarmila uvědomila, že jí dochází majonéza. Když měla na seznamu ještě tři saláty a česnekovou omáčku, které také vyžadovaly majonézu, rozhodla se pro rychlý výlet do místního supermarketu. Bohužel byly regály téměř prázdné.