Jmenuji se Marie a v sedmapadesáti letech jsem se rozhodla dát svému životu nový směr a znovu věřit v lásku. Moje dcera Zuzana však tvrdí, že můj snoubenec je podvodník, a snaží se mi zabránit ve štěstí. Bojuji mezi touhou po novém začátku a strachem, že ztratím vlastní rodinu.
Vyrůstat v malém českém městě znamenalo prožívat život plný jednoduchých radostí a upřímných vztahů. Od líných odpolední strávených ve stínu starých dubů po vzrušení z fotbalových zápasů na střední škole, každý okamžik byl cennou vzpomínkou. Ale po návratu po 14 letech jsem zjistil, že čas změnil víc než jen krajinu—změnil i lidi, které jsem kdysi znal, včetně dávné lásky, která se nyní stala vzdálenou vzpomínkou.
Život ne vždy jde podle plánu a někdy jsou nejtěžší rozhodnutí ta, která nás osvobodí. I když jste uvězněni v síti klamu, držíte klíč k vlastnímu osvobození.
Ve věku 60 let se Lenka rozhodne opustit své rodné město a hledat nový začátek. Její rodina, hluboce zakořeněná v tradicích, její volbu silně odmítá a varuje ji před možnými následky. Navzdory jejich ultimátům se Lenka vydává na cestu, která ji přivede k nečekaným výzvám a hořkosladkému uvědomění.
Bylo zřejmé, že přijala život a život přijal ji zpět. Žena prošla kolem Jana ve svých stylových podpatcích, aniž by si ho všimla. Pocítil záchvěv lítosti.
Její rodina nebyla s jejím rozhodnutím spokojena. Její děti trvaly na tom, aby si to rozmyslela a okamžitě se vrátila, jinak s ní přeruší veškeré styky.
Rozhodnutí bylo učiněno! „Stěhuji se na venkov,“ řekla paní Nováková, držíc v ruce klíče. „Prodala jsem svůj byt a koupila dům.“ Marek zůstal stát s otevřenou pusou a vidličkou v ruce: „Mami, to myslíš vážně?“ „Nedělám si legraci,“ usmála se tchyně. „Tvůj otec mě opustil, už ho všechno nudilo. Tak jsem se rozhodla začít znovu. A navíc, vnoučata…“
Bylo jasné, že se usmívala na život a život se usmíval na ni. Žena prošla kolem Jakuba na vysokých podpatcích a ani si ho nevšimla. Muž pocítil záchvěv lítosti.
Rozhodnutí bylo učiněno! „Stěhuji se na venkov,“ řekla Eliška, držíc klíče v ruce. „Prodala jsem svůj byt a koupila dům.“ Vít zůstal s otevřenou pusou a vidličkou v ruce: „Mami, to si děláš legraci?“ „Nedělám,“ usmála se tchyně. „Tvůj otec mě opustil, všechno ho přestalo bavit. Tak jsem se rozhodla začít znovu. A navíc, vnoučata…“
Po sedmi letech zdánlivě dokonalého života jsem přistihla svého manžela s mou nejlepší kamarádkou. Tato zrada zničila mou důvěru v nejbližší lidi a zanechala mě bojovat s hlubokým smutkem a pocitem ztráty.
„Během posledních sedmi let jsem jim nikdy nežádala o peníze; ani mě to nenapadlo. Místo toho se snažím je navštěvovat s dárky, v naději, že překleneme rostoucí propast mezi námi.“
Janino srdce bušilo, když procházela měsíce korespondence mezi Petrem a Valentýnou. Každá zpráva popisovala jejich setkání, plány a, co bylo nejdevastující, jejich city k sobě. Petr sdílel s Valentýnou detaily o svém životě a manželství, které nikdy nezmínil Janě. Bylo to, jako by část sebe dal někomu jinému, část, kterou Jana nikdy neviděla.
