Po náhlém úmrtí své sestry, Jany, při tragické nehodě, se můj manžel, Michal, zcela ponořil do péče o jejího truchlícího manžela, Tomáše, a jejich tři děti. Jak měsíce plynou, Michalova neochvějná oddanost rodině jeho sestry způsobila, že se naše vlastní rodina cítí zanedbaná a zapomenutá. Navzdory mým pokusům o sblížení zůstává Michal vzdálený, což uvrhlo naše manželství a rodinný život do chaosu.
Život v rušném městě byl děsivý, ale s pomocí milované mentorky jsem našla svou cestu. Nyní, když čelím světu bez ní, přemýšlím o lekcích, které mi předala, a o prázdnotě, kterou její absence zanechává.
Vyrůstali jsme ve stejném malém městě, dokonce ve stejné čtvrti. Navštěvovali jsme stejnou střední školu, i když jsem byla o dva roky mladší. Přáteli jsme se stali až později, prostřednictvím společných známých, když jsme objevili naši společnou minulost. Jan vystudoval inženýrství, zatímco já se věnovala kariéře ve vzdělávání. Budovali jsme spolu život. Miloval opravování věcí.
Vše se točí kolem rivality. Touží po větší pozornosti od rodičů, dražších dárcích, lásce a náklonnosti. A protože v dětství jsme všichni ještě sobečtí, žádné ústupky se nedělají.
Možná by bylo lepší, kdyby nebylo tolik nemovitostí, protože každý dům mi připomínal mé nedávno zesnulé rodiče, bratra a babičku. Moji rodiče byli rozvedení.
Moje dcera mi řekla, že mohu začít znovu randit až poté, co jí přepíšu dům. Můžete tomu věřit? Je mi přes padesát a moje dcera, Tereza, má takové požadavky.
