„Zvažovala jsem rozvod s manželem po jeho nevěře: Ale moji rodiče zasáhli a zakázali to“

Když jsem poprvé potkala Jakuba, bylo mi teprve 19 let. Byla jsem ve druhém ročníku na vysoké škole, soustředila se na studium a o romantické vztahy jsem neměla zvláštní zájem. Ale Jakub byl jiný. Byl charismatický, sportovní a měl magnetickou osobnost, která přitahovala všechny kolem. Kdo by si pomyslel, že si vybere mě? Začali jsme spolu chodit a po několika letech Jakub začal mluvit o svatbě.

Na začátku se zdálo, že je všechno dokonalé. Byli jsme mladí a zamilovaní a budoucnost vypadala slibně. Vzali jsme se hned po promoci a já měla pocit, že žiji svůj sen. Jakub získal dobrou práci ve financích a já začala pracovat jako grafická designérka. Koupili jsme si malý dům na předměstí a začali budovat společný život.

Ale jak roky plynuly, věci se začaly měnit. Jakubova práce se stala náročnější a trávil v kanceláři stále více času. Snažila jsem se být chápavá, ale měla jsem pocit, že mi uniká. Častěji jsme se hádali a jiskra, která kdysi definovala náš vztah, začala vyhasínat.

Pak přišel den, který mi zničil svět. Zjistila jsem, že Jakub měl poměr s kolegyní z práce. Zrada byla hluboká a měla jsem pocit, že celý můj život byl lež. Konfrontovala jsem ho a on všechno přiznal. Omlouval se a prosil o odpuštění, ale já přes bolest neviděla.

Zvažovala jsem rozvod. Představa zůstat s někým, kdo mě tak hluboce zradil, se zdála nesnesitelná. Ale když jsem se svěřila rodičům, měli jiný pohled. Byli staromódní a věřili, že manželství je posvátné za každou cenu. Naléhali na mě, abych s Jakubem zůstala a pokusila se to vyřešit.

„Rozvod není možnost,“ řekla moje matka rozhodně. „Udělala jsi závazek a musíš ho ctít.“

Cítila jsem se rozpolcená mezi svými vlastními pocity a očekáváními rodičů. Vždy mě podporovali a nechtěla jsem je zklamat. Takže proti svému lepšímu úsudku jsem se rozhodla zůstat s Jakubem a pokusit se obnovit naše manželství.

Chodili jsme na terapii a snažili se řešit naše problémy, ale důvěra byla pryč. Pokaždé, když přišel domů pozdě nebo dostal textovou zprávu, nemohla jsem si pomoct a přemýšlela jsem, jestli zase nepodvádí. Paranoia mě pohlcovala a náš vztah se stal toxickým.

Jakub se snažil napravit tím, že byl pozornější a trávil se mnou více času, ale působilo to nuceně. Láska, která kdysi přicházela tak přirozeně, nyní působila jako povinnost. Oba jsme byli nešťastní, ale ani jeden z nás to nechtěl přiznat.

Roky plynuly a my pokračovali v tomto nešťastném limbu. Měli jsme děti v naději, že založení rodiny nás sblíží, ale jen to přidalo více stresu do již napjatého vztahu. Rozhořčení rostlo a stali jsme se cizinci žijícími pod jednou střechou.

Když se ohlédnu zpět, přeji si, abych poslouchala své vlastní instinkty místo toho, abych nechala rodiče diktovat mé volby. Zůstat s Jakubem jen prodloužilo bolest pro nás oba. Někdy je nejlepší odejít z toxické situace, bez ohledu na to, jak těžké to může být.

Nakonec naše manželství nemělo šťastný konec. Po letech neštěstí a lítosti jsme se nakonec rozvedli. Byl to bolestivý proces, ale také osvobozující. Konečně jsem se cítila svobodná žít svůj život podle vlastních podmínek.