„Pokud mě miluješ jako svou matku, opusť ho. Jinak mě už nikdy neuvidíš“: řekla máma

Jana byla vždy silnou osobností. Jako svobodná matka vychovávala Annu pevnou rukou a dbala na to, aby její dcera nikdy neodbočila z cesty, kterou pro ni pečlivě naplánovala. Janina láska k Anně byla vášnivá, ale také dusivá. Věřila, že její kontrola je formou ochrany, způsobem, jak Annu chránit před tvrdou realitou světa.

Anna byla na druhou stranu vždy poslušnou dcerou. Respektovala přání své matky a bez otázek následovala její vedení. Ale jak stárla, začala toužit po nezávislosti a svobodě dělat vlastní rozhodnutí. Tato touha po autonomii se stala ještě výraznější, když potkala Petra.

Petr byl všechno, co Jana nenáviděla. Byl spontánní, bezstarostný a měl rebelský pruh, který se střetával s Janinými přísnými očekáváními. Ale Anna v něm viděla něco, čemu nemohla odolat. Díky němu se cítila živá způsobem, jaký nikdy předtím nezažila. Jejich vztah rychle rozkvetl a poprvé v životě se Anna cítila skutečně šťastná.

Jana však nebyla potěšena. Viděla v Petrovi hrozbu pro budoucnost, kterou pro Annu naplánovala. Věřila, že ji zavede na scestí a zničí vše, na čem tak tvrdě pracovala. Janina nespokojenost byla hmatatelná a nijak se nesnažila skrývat svou nechuť k Petrovi.

Jednoho večera, po zvlášť vyhrocené hádce o Petrovi, Jana vydala ultimátum, které změnilo jejich životy navždy. „Pokud mě miluješ jako svou matku, opusť ho,“ řekla hlasem třesoucím se vztekem a zoufalstvím. „Jinak mě už nikdy neuvidíš.“

Anna byla ohromená. Vždy věděla, že její matka je kontrolující, ale tohle bylo nad rámec všeho, co si kdy dokázala představit. Myšlenka na ztrátu matky byla nesnesitelná, ale stejně tak i představa vzdát se jediného člověka, který ji skutečně oživil.

Rozpolcená mezi láskou k matce a city k Petrovi se Anna ocitla v nemožné situaci. Trávila bezesné noci přemýšlením o tom, co dělat. Snažila se Janě vysvětlit, že Petr není ten monstrum, za které ho považuje. Ale Jana byla neústupná.

Jak dny přecházely v týdny, napětí mezi Annou a Janou se stalo nesnesitelným. Anna měla pocit, že je tažena dvěma směry, každý z nich hrozící ji roztrhat na kusy. Věděla, že ať už udělá jakékoli rozhodnutí, někdo bude zraněn.

Na konci Anna učinila nejtěžší rozhodnutí svého života. Rozhodla se zůstat s Petrem v naději, že jednoho dne její matka pochopí a přijme její volbu. Ale Jana dodržela své slovo. Přerušila veškerý kontakt s Annou, nechávajíc svou dceru zlomenou a osamělou.

Anna se snažila pokračovat ve svém životě, ale bolest ze ztráty matky nikdy úplně nezmizela. Našla útěchu v Petrově náručí, ale vždy tu byla část ní, která toužila po usmíření s Janou. Roky plynuly a Anna si s Petrem vybudovala život, ale prázdnota po matčině nepřítomnosti zůstala.

Jana také bojovala s důsledky svého ultimáta. Strašně jí chyběla Anna, ale byla příliš hrdá na to, aby přiznala, že se možná mýlila. Její tvrdohlavost ji stála vztah s jedinou osobou, kterou milovala víc než cokoli na světě.

Na konci obě ženy zůstaly s pocitem ztráty a lítosti, který je pronásledoval po zbytek jejich života. Vztah mezi matkou a dcerou byl rozbit pýchou a kontrolou, zanechávajíc za sebou stopu zlomených srdcí a nenaplněných snů.