„Našla jsem účtenku za náhrdelník! Nebyl pro mě!“ Takto jsem objevila tajný život svého manžela
Bylo to typické úterní odpoledne, když se Jana rozhodla zavolat svému manželovi, Petrovi, aby mu připomněla, že má vyzvednout jejich dceru Aničku ze školy. Byla zavalená prací a potřebovala se ujistit, že doma vše běží hladce. Když vytáčela jeho číslo, všimla si zmačkané účtenky na kuchyňské lince. Byla z luxusního klenotnictví.
„Ahoj, Petře, vyzvedl jsi už Aničku?“ zeptala se hned, jak odpověděl.
„Promiň, ještě jsem to nestihl. Jsem pořád v kanceláři,“ odpověděl roztržitě.
„Neuvěřitelné,“ zamumlala Jana pod vousy. Zavěsila a rozložila účtenku. Byla za náhrdelník v hodnotě 10 000 Kč, zakoupený před dvěma dny. Její narozeniny byly za několik měsíců a výročí už měli za sebou. V žaludku se jí usadil tíživý pocit.
Jana se rozhodla Petra konfrontovat ten večer. Když konečně vešel do dveří, čekala na něj v obývacím pokoji s účtenkou v ruce.
„Co je tohle?“ požadovala vysvětlení a ukázala mu papírek.
Petrova tvář zbledla. „To… to nic není. Jen dárek pro kolegyni, která odchází do důchodu.“
„Náhrdelník za 10 000 Kč pro kolegyni? Myslíš si, že jsem hloupá?“ Janin hlas stoupal.
Petr koktal: „Není to tak, jak si myslíš. Můžu to vysvětlit.“
Ale Jana neměla náladu na vysvětlování. Popadla kabát a vyběhla z domu, potřebovala čerstvý vzduch, aby si pročistila hlavu. Jezdila bez cíle, než se rozhodla navštívit svou kamarádku Lenku.
Lenka trpělivě poslouchala, jak Jana vylévala své podezření a obavy. „Musíš zjistit pravdu,“ poradila jí Lenka. „Najmi si soukromého detektiva, pokud budeš muset.“
Druhý den to Jana udělala. Kontaktovala soukromého detektiva jménem Tomáš, který slíbil, že vše vyšetří. O týden později Tomáš zavolal s novinkami, které Janě zničily svět.
„Jano, něco jsem našel,“ řekl Tomáš po telefonu. „Petr se schází s jinou ženou. Mají spolu dítě.“
Jana měla pocit, že se jí pod nohama propadla zem. „Jsi si jistý?“ zašeptala s slzami stékajícími po tváři.
„Bohužel ano. Mám fotky a dokumenty, které to dokazují,“ potvrdil Tomáš.
Jana se setkala s Tomášem a viděla důkazy na vlastní oči. Byly tam fotky Petra s jinou ženou, jak se smějí a drží za ruce. Byly tam dokonce fotky, jak si hraje s malým chlapcem, který vypadal nápadně jako Anička.
Zlomená a rozzuřená Jana konfrontovala Petra ten večer. „Jak jsi nám to mohl udělat?“ křičela a házela po něm fotky.
Petr to nepopřel. „Promiň, Jano. Nikdy jsem nechtěl, abys to zjistila takhle.“
„Jak dlouho to trvá?“ požadovala vědět.
„Dva roky,“ přiznal se skloněnou hlavou.
Jana měla pocit, že dostala ránu do břicha. Dva roky lží a podvodů. Nemohla tomu uvěřit.
„Chci rozvod,“ řekla chladně. „A chci plnou péči o Aničku.“
Petr neprotestoval. Věděl, že ztratil všechno.
Rozvod byl chaotický a bolestivý. Jana se snažila znovu postavit na nohy a starat se o Aničku sama. Nemohla už nikomu věřit, vždy se bála, že i oni mohou mít tajemství skrytá ve stínech.
Roky plynuly, ale jizvy zůstaly. Jana se nikdy úplně nezotavila z té zrady. Soustředila se na výchovu Aničky a snažila se najít útěchu v práci a přátelích. Ale pokaždé, když viděla šperk nebo slyšela někoho mluvit o překvapivém dárku, vzpomněla si na ten osudný den, kdy objevila tajný život svého manžela.