„Můj manžel mě opustil kvůli jiné ženě, když našemu synovi byly dva roky: Teď, o 15 let později, jsem já ta zlá“

Jana seděla naproti své nejlepší kamarádce Evě v jejich oblíbené kavárně. Vzduch byl prosycen vůní čerstvě uvařené kávy, ale Jana si ji sotva mohla vychutnat. Oči měla červené a opuchlé od pláče a ruce se jí třásly, když držela šálek.

„Nikdy jsem si nemyslela, že to dojde až sem,“ začala Jana s hlasem plným zlomení. „Udělala jsem pro něj všechno, Evo. Všechno.“

Eva natáhla ruku a stiskla Janinu dlaň. „Vím, že jsi to udělala. Řekni mi, co se stalo.“

Jana se zhluboka nadechla a začala vyprávět svůj příběh. Před patnácti lety ji manžel Petr opustil kvůli jiné ženě, když jejich syn Jakub měl jen dva roky. Byla to zdrcující rána, ale Jana sebrala síly a šla dál. Pracovala neúnavně, aby Jakubovi zajistila vše potřebné, vzala si dvě zaměstnání a šetřila každou korunu.

„Chtěla jsem, aby Jakub měl všechno, co potřeboval,“ řekla Jana. „Nechtěla jsem, aby měl pocit, že mu něco chybí jen proto, že jeho otec není kolem.“

Po léta Jana balancovala mezi povinnostmi svobodné matky a náročným pracovním rozvrhem. Obětovala své vlastní potřeby a touhy, aby Jakub měl stabilní a šťastné dětství. Platila za jeho mimoškolní aktivity, školní výlety a dokonce i za jeho vysokoškolské vzdělání.

Ale teď, ve svých padesáti dvou letech, se Jana ocitla v situaci, kterou si nikdy nedokázala představit. Jakub nedávno dokončil vysokou školu a začal svou první práci. Odstěhoval se z domu a žil samostatně. Jana doufala, že to bude čas pro ně oba znovu se sblížit a užít si nově nabytou svobodu.

Místo toho se Jakub stal odtažitým a plným zášti. Zřídka volal nebo navštěvoval a když už ano, jejich rozhovory byly napjaté a nepříjemné. Jana nemohla pochopit, co se pokazilo.

Pak jednoho dne Jakub přišel s obviněním, které ji zcela vyvedlo z míry.

„Řekl mi, že jsem ho okradla,“ řekla Jana s třesoucím se hlasem. „Řekl, že všechny peníze, které jsem pro něj za ta léta ušetřila, jsou právem jeho a že nemám právo je použít na nic jiného.“

Jana byla ohromená. Vždy byla k Jakubovi otevřená ohledně jejich finanční situace. Ukázala mu spořicí účet, který pro něj založila, a vysvětlila mu, jak peníze používá na jeho vzdělání a další výdaje.

„Myslela jsem si, že to chápe,“ řekla Jana. „Myslela jsem si, že oceňuje všechno, co jsem pro něj udělala.“

Ale Jakub to viděl jinak. Věřil, že Jana peníze špatně spravovala a použila je pro svůj vlastní prospěch. Obvinil ji z toho, že je sobecká a neupřímná.

„Bylo to jako nůž do srdce,“ řekla Jana. „Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším.“

Situace se od té doby jen zhoršovala. Jakub začal šířit pomluvy o Janě mezi rodinou a přáteli a vykresloval ji jako manipulativní a chamtivou osobu. Dokonce zašel tak daleko, že hrozil právními kroky k získání toho, co považoval za své právoplatné.

„Mám pocit, že jsem ztratila všechno,“ řekla Jana s proudem slz po tváři. „Nejen peníze, ale i vztah se svým synem. Nevím, jak to napravit.“

Eva Janu pevně objala a nabídla jí alespoň trochu útěchy. „Nejsi sama,“ řekla tiše. „Společně to vyřešíme.“

Ale hluboko uvnitř Jana věděla, že některé rány se možná nikdy nezahojí. Zrada od vlastního syna byla bolestí, kterou žádný čas ani úsilí nemohly vymazat.