„Budoucí snacha se povalovala jako královna, tablet v ruce – Hrála hry“: Nikdy jsem neměla ráda snoubenku mého syna

Od prvního okamžiku, kdy jsem potkala Karolínu, snoubenku mého syna, jsem měla špatný pocit. Můj syn Jakub byl vždy zodpovědný a pracovitý mladý muž. Karolínu potkal online a rychle si padli do oka. Byla o rok starší než on, tehdy jí bylo 24 let, a pocházela z problémové rodiny. Její rodiče měli problémy se závislostí a ona se od mladého věku musela starat sama o sebe.

Když Jakub poprvé přivedl Karolínu domů, snažila jsem se mít otevřenou mysl. Ale bylo těžké ignorovat varovné signály. Přišla pozdě, nevhodně oblečená na danou příležitost a většinu večera strávila přilepená k telefonu. Když jsem se s ní snažila zapříst rozhovor, odpovídala krátce a nezaujatě a rychle se vrátila ke svému displeji.

Během následujících měsíců jsem se snažila Karolínu lépe poznat, doufajíc, že mé první dojmy byly mylné. Ale čím více jsem ji poznávala, tím více jsem byla znepokojená. Zdálo se, že nemá žádný smysl pro zodpovědnost nebo pracovní morálku. Neměla práci a nejevila zájem si nějakou najít. Místo toho trávila dny povalováním, hraním her na tabletu a sledováním televize.

Jednoho večera jsem se rozhodla vážně promluvit s Jakubem. Vyjádřila jsem své obavy ohledně Karolíny a jejího nedostatku ambicí. Jakub, vždy optimista, mě ujistil, že Karolína prochází těžkým obdobím a že brzy najde svou cestu. Byl přesvědčen, že má velký potenciál a potřebuje jen podporu a povzbuzení.

Přes své pochybnosti jsem se rozhodla dát Karolíně šanci. Pozvala jsem ji, aby s námi strávila víkend, doufajíc, že společně strávený čas nám pomůže se sblížit. Ale víkend jen potvrdil mé nejhorší obavy. Karolína většinu času strávila v posteli, hrajíc hry na tabletu. Nenabídla žádnou pomoc s domácími pracemi a zdála se být naprosto nevšímavá k mému úsilí, aby se u nás cítila vítaná.

Druhý den její návštěvy jsem vešla do obývacího pokoje a našla Karolínu rozvalenou na gauči, s tabletem na klíně a výrazem intenzivní koncentrace na tváři. Hrála nějakou hru, naprosto pohlcená. Nemohla jsem si pomoct a pocítila jsem vlnu frustrace. Tady byla mladá žena, která měla budovat budoucnost s mým synem, a ani se neobtěžovala přiložit ruku k dílu v domácnosti.

Rozhodla jsem se ji konfrontovat. Sedla jsem si vedle ní a jemně jí vzala tablet z rukou. „Karolíno,“ řekla jsem, „potřebuji s tebou mluvit.“

Podívala se na mě, očividně podrážděná, že jsem ji přerušila. „Co je?“ zeptala se netrpělivým tónem.

„Všimla jsem si, že trávíš hodně času hraním her a málo času děláním něčeho jiného,“ řekla jsem. „Mám obavy o tvou budoucnost s Jakubem. Manželství je partnerství a vyžaduje úsilí a zodpovědnost od obou stran.“

Karolína protočila oči. „Vím, jak se o sebe postarat,“ řekla. „Nepotřebuji, abyste mě poučovala.“

Zhluboka jsem se nadechla, snažíc se udržet klid. „Nechci tě poučovat,“ řekla jsem. „Jen mám obavy. Jakub si zaslouží někoho, kdo ho bude podporovat a spolu s ním budovat život.“

Karolína vstala, očividně rozzlobená. „Nemusím to poslouchat,“ řekla. „Vrátím se k Jakubovi.“

Vyšla z domu, nechávajíc mě bezmocnou a frustrovanou. Věděla jsem, že Jakub ji miluje, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že není pro něj ta pravá.

Na konci se mé obavy potvrdily. Karolínin nedostatek zodpovědnosti a ambicí zatížil jejich vztah. Jakub se ji snažil podporovat a pomoci jí najít cestu, ale bylo to marné. Neustále se hádali a stres se podepsal na Jakubově zdraví a pohodě.

Nakonec se rozešli. Jakub byl zlomený, ale věděl, že to bylo pro nejlepší. Zasloužil si někoho, kdo by byl skutečným partnerem, někoho, kdo by s ním budoval budoucnost. A Karolína, přes svůj potenciál, nebyla tou osobou.