„Dědeček, mistr manipulace: Jak nás ovládá svým bohatstvím“
Dědečkovo zdraví kolísá, někdy se zlepší natolik, že může žít samostatně celé měsíce, jen aby se opět zhoršilo. Během svých světlých chvil nás ohrožuje svým obrovským jměním.
„Bratr Odmítá Dát Mámu do Domova Důchodců: Ale Ani Ji Nechce Vzít K Sobě. Cítím se Vinná, Jako bych Byla Špatná Dcera“
Poslední tři měsíce mě bratr dohání k šílenství kvůli naší mámě. Po mrtvici trpí psychickými problémy, zapomíná mnoho věcí a péče o ni je velmi náročná. Chová se v podstatě jako malé dítě a já na to nemám sílu ani čas. Nejlepším řešením se zdá být nalezení domova důchodců.
„Umístil jsem otce do domova důchodců, ale rodina mi to neodpustí“
Udělal jsem těžké rozhodnutí umístit svého otce do domova důchodců, kde by mohl dostat potřebnou péči. Moje rodina se však obrátila proti mně a obviňuje mě z toho, že jsem ho opustil. Věří, že přispívám k jeho úpadku, a kvůli mému rozhodnutí mě vyloučili. Jsem zlomený jejich soudem a rozkolem, který to způsobilo.
„Moje matka šla do domova důchodců. Podívala se na mě toužebnýma očima: Zlomilo mi to srdce, ale nezměnil jsem názor“
Náš vztah byl vždy komplikovaný. Moji rodiče byli už ve čtyřiceti, když jsem se narodil, a myslím, že ten věkový rozdíl si vybral svou daň. Jakmile jsem měl možnost odejít, udělal jsem to. Život s mými vrstevníky byl lákavější a nechtěl jsem být přítěží pro své stárnoucí rodiče. Nemohu říct, že bychom měli špatný vztah, naopak, vždy byla
„Raději budu hladovět, abych pomohla své vnučce: Ať se můj syn a snacha stydí“
„Nikdy jsem nedostala jasné vysvětlení,“ říká frustrovaná Marie. „Jen nějaké nesmysly o pocitu v břiše a jak bychom mu měli věřit. Nikdy jsem nečekala, že to takhle dopadne.“
„Cítím vinu vůči své snaše a synovi. Chci požádat o odpuštění, ale nevím jak“: říká tchyně
Jde o to, že jsem prostě chtěla mít vnoučata! Více než to—vyžadovala jsem vnoučata! Ale teď nemohu ani vidět své vlastní dítě… Porodila jsem syna.
Umístil svého otce do domova důchodců. Slova, která mu otec řekl, ho budou navždy pronásledovat
Jednoho večera jsem se vracel z práce, když jsem si všiml svého souseda sedícího na verandě, s tváří zalitou slzami. Středně starý muž, který zíral prázdně do dálky, neschopen skrýt svůj smutek. Bylo jasné, že se něco stalo. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
„Jednou jsem potkal ženu a opustil svou rodinu: Lítost, kterou nemohu napravit“
Impulzivní rozhodnutí nejsou výsadou žen; muži je dělají také. V tomto příběhu vyprávím o volbě, kterou jsem učinil a která vedla k nevratným následkům. Opustil jsem svou rodinu kvůli jiné ženě, jen abych si uvědomil, že to byla vážná chyba. Nyní mi zůstává jen lítost a žádný způsob, jak napravit to, co jsem zničil. Moji přátelé by to nepochopili, a tak se s tímto břemenem musím vypořádat sám.
„Tati, máma je v nemocnici. Vzal jsem Emu k babičce“: Moje lhostejnost ji přivedla na nemocniční lůžko
Ten den jsem stál na zastávce a čekal na autobus. Kolem bylo překvapivě málo lidí. Jen já a nějaký chlapík, který mluvil do telefonu. Neměl jsem co dělat, tak jsem poslouchal, co říká… „Ano, miláčku, cestou koupím nějaké bonbóny… Co? Chceš pizzu? Ale to je na druhé straně města… Dobře, půjdu, pro tebe cokoliv,“ šeptal mladý muž. Otočil jsem se
„Chci se rozvést, ale bojím se, že to moje žena nezvládne beze mě“
Ve třiceti pěti letech jsem si myslel, že mám všechno vyřešené. Setkání s Evou změnilo můj život způsoby, které jsem nikdy nečekal. Když jsem ji požádal o ruku, věřil jsem, že jsme předurčeni k celoživotnímu štěstí. Teď si tím nejsem tak jistý.
„Můj návrat do našeho společného bytu rozrušil jak mou sestru, tak jejího manžela“: Nyní její manžel plánuje podat žádost o rozvod a moje sestra mě viní ze všeho
Moje sestra mě obviňuje z toho, že její manžel ji opustil. Neopustil ji kvůli mně. Podle mé sestry, kdybych se jen držela dál, mohli by žít klidný život. Jistě, užívali by si života, ale já bych stále platila nájem za byt, zatímco moje sestra a její manžel by žili v
„Nebyl to jeho syn, takže na něj nechtěl plýtvat časem ani penězi“
Matěj vysvětloval svou životní filozofii jednoduše: nejprve vysoká škola, pak práce a nyní kariérní rozvoj. Vážné vztahy nikdy nebyly na jeho radaru. Ale když se objevila nečekaná zodpovědnost, musel se rozhodnout.