Jmenuji se Klára a od malička mě fascinovala hudba, ale moji prarodiče mi každý rok dávají panenky a stavebnice, které mě nikdy nebavily. Můj příběh je o tom, jak těžké je být slyšen, když vaše touhy narážejí na tradice a očekávání rodiny. Přestože mě to bolelo, naučila jsem se bojovat za své sny a hledat cestu k porozumění.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že neděle patří rodině. Když mi snacha Jana oznámila, že už nemám chodit na nedělní obědy, zhroutil se mi svět. V tomto příběhu popisuji bolest odloučení, rodinné napětí a hledání nového místa v životě.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala za to, aby naše zahrada nebyla jen obyčejný trávník, ale místo, kde roste zelenina, květiny a kde se tvoří vzpomínky. Můj muž Petr nikdy nepochopil, proč se tolik dřu, a často jsme kvůli tomu vedli hádky. Dnes, když stojím mezi záhony a slyším jeho slova v hlavě, přemýšlím, jestli jsem opravdu tvrdohlavá, nebo jestli je v tom něco víc.
V malém českém městečku se David ocitá v bolestivém konfliktu mezi svou neochvějnou láskou k dceři a přísnými očekáváními své rodiny, což vede k srdcervoucímu rozhodnutí.
Jana dojížděla do práce, takže bydlela na koleji, zatímco Petr žil s rodiči. Jana byla uzavřená a nekomunikativní, zatímco Petr byl vtipný a oblíbený všemi.
