V honbě za dokonalostí jako babička mnoho žen ztrácí ze zřetele své vlastní potřeby a touhy. Toto je příběh babičky, která roky stavěla štěstí svých vnoučat nad své vlastní, jen aby zjistila, že se cítí ztracená a nenaplněná.
David byl vždy spolehlivým synem, ale když jeho otec, Robert, začne mít zdravotní problémy, trvá na tom, že se přestěhuje k Davidovi a jeho partnerce Emě. Robert tvrdí, že potřebuje podporu v této těžké době, ale přehlíží tlak, který jeho přítomnost klade na Davidův vztah a domácnost. Tento příběh se zabývá emocionálním zmatkem rodinné povinnosti a obtížností stanovení hranic s těmi, které milujeme.
Můj otec neustále vyžaduje můj čas a energii, očekává, že budu řešit jeho pochůzky a domácí práce. Ve 35 letech se snažím zvládnout náročnou práci, manželství a dvě malé děti. Navzdory mým vlastním ohromujícím povinnostem trvá můj otec na tom, abych byla jeho hlavní prioritou.
„Nebudu moci v noci spát s vědomím, že je tvoje sestra sama,“ řekla máma. Moje sestra byla vždy volnomyšlenkářka, ale teď ji její rozhodnutí přivedla ke mně a já nemám jinou možnost než ji přijmout.“
Každý víkend sní Jakub o odpočinku, ale jeho příbuzní, strýc Pavel a teta Lenka, mají jiné plány. Pozván s příslibem odpočinku, Jakub nakonec skončí pohřbený pod horou úkolů.
Zatímco sleduji, jak se moji vrstevníci rozvíjejí v kariéře a osobním životě, cítím se zahlcená povinnostmi. Zatímco ostatní mají zdánlivě vše pod kontrolou, já se snažím zvládnout vše sama a přemýšlím, proč můj partner zůstává neangažovaný.
Manželství Evy a Jakuba bylo neustálým bojem, přičemž napětí eskalovalo poté, co si Eva vzala pauzu od své kariéry, aby se postarala o jejich novorozenou dceru, Lili. Příchod jejich dítěte jen prohloubil propast mezi nimi, když byla rodinná loajalita vystavena zkoušce.
„Můžeme dnes navštívit babičku?“ zeptala se malá Ema nadšeně, když jsme se chystali vyrazit na denní pochůzky. „Chybí mi.“ „Dnes ne, miláčku,“ odpověděla jsem, snažíc se zakrýt napětí v hlase. „Babička má hodně práce a my máme pochůzky.“ Ve čtyřech letech Ema milovala čas strávený s rodinou, ale někdy rodinné vazby působily spíše jako povinnost než radostné setkání.
Bylo mi teprve 23 let, když mě opustil můj manžel a nechal mě samotnou vychovávat našeho malého syna, Michala. Michalovi byly tehdy pouhé tři roky. Můj manžel odešel, protože nezvládal odpovědnost rodinného života – raději utrácel peníze za sebe než za nás. Nyní, po letech, je můj vztah s Michalem napjatý a jednoduchá žádost k mé snaše vedla k obvinění, že se snažím zničit jejich rodinu.
Vyrůstal jsem v malém městě na Moravě, kde byl život jednoduchý, ale náročný. Moje máma pracovala jako knihovnice a táta byl řidič kamionu. Od útlého věku jsem se naučil pomáhat doma. Když se narodil můj mladší bratr, povinnosti se zvýšily. Když začal chodit do školky, bylo mi 12 let a věci se začaly měnit způsoby, kterým jsem nerozuměl.
Moje matka mě neustále nutí cítit se provinile, že s ní nemohu trávit všechen svůj čas. Pláče do telefonu a je extrémně rozrušená, když nemohu být s ní každou chvíli. Je mi 32 let, jsem šest let vdaná a mám dvě děti. Přirozeně jsem většinu času velmi zaneprázdněná. Moje nejmladší dítě ještě nechodí do školky a můj život je vír povinností.
Nerozumím, proč jsem taková, jaká jsem. Je to něco v mém osudu, nebo co? Nejsem špatný člověk; nikdy jsem v životě neublížila ani mouše. A přesto
