– „Mami, tati, můžeme dnes jet k babičce a dědovi?“ zeptal se malý Tomášek nadšeně, zatímco jsme se chystali opustit dům. – „Už jsme je dlouho neviděli.“ – „Půjdeme místo toho do parku,“ odpověděl jsem pevně. – „Nevíme, jestli jsou doma. Děda může být v práci.“ Náš tříletý Tomášek miloval trávit čas se svým tátou.
Prarodiče často milují čas strávený se svými vnoučaty, ale co se stane, když náklady na tyto návštěvy začnou budit podezření? Naše čtenářka, Eva, se ocitla v nepříjemné situaci.
– „Mami, tati, můžeme dnes jet k babičce Elišce a dědovi Jaroslavovi?“ zeptal se Vincent nadšeně těsně před odchodem. „Už jsme je dlouho neviděli.“
Nikdy se nemluvilo o mateřských citech, natož o odpovědnosti. Nejprve mě vychovávali prarodiče, pak byla najata chůva. Také jsem prošel školkou. Toto je můj příběh.
Mnoho mých přátel sdílelo příběhy o tom, jak se jejich děti staly naprosto rozmazlenými a nezvladatelnými po návštěvách u prarodičů. To mě přimělo přemýšlet, proč děti vykazují takové změny.
