Sedím v kuchyni a zírám na svůj mobil, který už týden mlčí. Moje dcera Klára se mnou nemluví a já nevím, kde jsem udělala chybu. Vzpomínám na naše společné chvíle, na smích i hádky, a zoufale si přeji, abychom si znovu našly cestu k sobě.
Jmenuji se Ivana a nikdy jsem neměla s dcerou Terezou blízký vztah. Když jsem zjistila, že je těhotná, dozvěděla jsem se to jako poslední – a navíc od její tchyně. Příběh o tom, jak bolestivé může být, když vás vlastní dítě odcizí a vy si kladete otázku, kde se stala chyba.
Jsem Jana, matka, která se snaží zachránit vztah se svým synem Petrem, zatímco jeho žena Lucie mezi nás vnáší napětí a nedorozumění. Každý pokus o smíření končí hádkou nebo tichým odmítnutím, a já se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu. Přestože mě bolí Petrova odtažitost, nevzdávám se naděje, že naše pouto jednou znovu najdeme.
Jsem Charlotta a celý život jsem žila pro svou rodinu, hlavně pro svého syna Davida a dvě vnučky. Jedna oslava měla být šancí na usmíření, ale místo toho jsem přišla o to nejcennější – blízkost se svým synem. Vše kvůli činům mé snachy Jasmíny, které mi zlomily srdce.
Jmenuji se Barbora a celý život jsem zasvětila svému synovi Tomášovi. Když jsem ho po letech potkala na ulici a on předstíral, že mě nezná, zhroutil se mi svět. Tento příběh je o bolesti, zklamání a otázce, zda matčina láska někdy opravdu stačí.
„Mami, na tohle nemám čas.“ Sáry hlas byl chladný a odtažitý. Její matka, Lenka, pocítila známé bodnutí zklamání. Už roky spolu nesdílely opravdový okamžik. Jakmile si Sára zajistila svou finanční budoucnost, zmizela a nechala svou matku jen se vzpomínkami na dceru, která si ji vážila jen pro její bohatství.
Věnovala jsem svůj život výchově své dcery, abych jí zajistila všechny příležitosti k úspěchu. Vyrostla, odstěhovala se a založila vlastní rodinu. Teď je ticho z její strany ohlušující a já se ptám, jestli jsem byla zapomenuta.
„Za posledních 8 let jsem od nich nikdy nežádala peníze; nikdy mě to ani nenapadlo. Naopak, vždy jsem se snažila navštěvovat je a být jim nablízku, ale teď se cítím jako cizinec ve vlastní rodině.“
Lenka má tři děti, které už dávno opustily rodinný domov. Její nejstarší syn žije se svou rodinou v zahraničí. Odešel velmi mladý a od té doby svou matku neviděl. Zůstaly jen fotografie, dopisy a přání k svátkům. Lenka vše pečlivě uchovává a často, zejména v zimních večerech, si je prohlíží a čte. „Synu, tolik nám chybíš…“
Píšu to ve stavu naprosté frustrace po dalším hádce s naší dcerou. Už to nemohu snést a potřebuji se podělit o svůj příběh. Můj manžel to chápe, ale mnoho našich přátel říká: co jsi čekala, tvoje dcera je teď vdaná, má svou vlastní rodinu. Je to její manžel, kdo na ni uvaluje svou vůli – náš nenáviděný zeť! Jako by ji vymyl mozek! Naše dcera
Chci se podělit o svůj životní příběh, aby se ostatní matky vyvarovaly stejných chyb, jaké jsem udělala já. I když je to neuvěřitelně těžké přiznat, uvědomuji si, že je to moje chyba. Když jsem pochopila, že jsem v slepé uličce, bylo už příliš pozdě. Můj vztah s manželem nebyl skvělý, zejména
Můj bratr Jakub má 32 let, ale stále se nenaučil postavit se za sebe. Nikdy neřekne ani slovo proti své ženě. Kvůli tomu se často ocitáme v situaci, kdy se od sebe vzdalujeme.
