Jmenuji se Anna a celý život jsem obětovala rodině. Po svatbě mého syna Tomáše s Lenkou se však v našem domě rozhostilo napětí a já se cítím jako cizinec. Každodenní ticho a nevyřčené výčitky mě nutí přemýšlet, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance na smíření.
Jmenuji se Marie a v sedmapadesáti letech jsem se rozhodla dát svému životu nový směr a znovu věřit v lásku. Moje dcera Zuzana však tvrdí, že můj snoubenec je podvodník, a snaží se mi zabránit ve štěstí. Bojuji mezi touhou po novém začátku a strachem, že ztratím vlastní rodinu.
Každý den bojuji s pocitem viny a únavy, protože se snažím vyhovět své matce, která je po odchodu do důchodu stále náročnější. Můj život se změnil v nekonečný kolotoč kompromisů, hádek a tichých slz. Tahle zpověď je pokusem najít odpověď na otázku, kde v tom všem vlastně jsem já.
Jmenuji se Alena, je mi 67 let a mám jedinou dceru, Markétu. Vychovávala jsem ji sama poté, co nás její otec opustil, a teď mě obviňuje, že jí zasahuji do života. Cítím jen prázdnotu, kterou nedokážu zaplnit, a bojím se, že ji ztrácím.
Nikdo mě nechápe. Vyhodila jsem vlastního syna z domu a nastěhovala se k jeho ženě, protože jsem už nemohla dál přihlížet jeho chování. Nelituji toho, jen mě mrzí, že jsem nenašla odvahu dřív.
Od prvního dne mateřství jsem cítila, jak se náš domov plní napětím. Moje tchyně, Marie, neustále volala mému manželovi, Tomášovi, a vyžadovala jeho přítomnost, zatímco já jsem bojovala s bezesnými nocemi a pocitem samoty. Tento příběh je o skrytých bojích mezi generacemi, bolesti z nepochopení a odvaze postavit se za sebe.
Jmenuji se Karel a právě jsem se pohádal s dcerou Lenkou, která mě nutí odejít z domu, kde jsem prožil celý život se svou ženou. Bojím se samoty a nechci opustit vzpomínky, které mě drží nad vodou. Příběh o tom, jak těžké je najít kompromis mezi vlastními city a potřebami rodiny.
Jmenuji se Marie a celý život jsem dřela, abych svému synovi Tomášovi zajistila lepší budoucnost. Když jsem odešla do důchodu a přestala mu posílat peníze, přestal mě navštěvovat a já už přes rok neviděla svou vnučku Aničku. Teď sedím v prázdném bytě a přemýšlím, jestli jsem někde neudělala chybu.
Ten den, kdy mi můj syn Petr řekl, abych nechodila na oslavu narozenin svého vnuka, se mi zhroutil svět. Vracím se v myšlenkách ke všem okamžikům a rozhodnutím, které nás k této propasti dovedly. Teď sedím sama v tichu svého bytu a přemýšlím, co vlastně znamená rodina, když láska nestačí.
Jsem Marie a vždy jsem věřila, že jsme s manželem synovi předali správné hodnoty. Dnes ale sleduji, jak on i jeho žena utrácejí peníze za zbytečnosti a odmítají šetřit na vlastní bydlení. Každý náš pokus o radu končí hádkou a já se ptám sama sebe, kde jsme jako rodiče selhali.
Jmenuji se Zofie a celý život jsem obětovala rodině. Když jsem skončila v nemocnici, věřila jsem, že nejhorší už mám za sebou. Skutečná bolest ale přišla až ve chvíli, kdy mě navštívila moje dcera Marta.
Jmenuji se Eliška a nikdy bych nevěřila, že jedna rodinná dovolená mi změní pohled na vlastního syna. Místo radosti a vděčnosti jsem zažila ponížení a bolest, které ve mně zanechaly hlubokou stopu. Příběh o tom, jak někdy i dobré úmysly mohou skončit zlomeným srdcem.
