Jsem Marie a vždy jsem věřila, že jsme s manželem synovi předali správné hodnoty. Dnes ale sleduji, jak on i jeho žena utrácejí peníze za zbytečnosti a odmítají šetřit na vlastní bydlení. Každý náš pokus o radu končí hádkou a já se ptám sama sebe, kde jsme jako rodiče selhali.
Jmenuji se Zofie a celý život jsem obětovala rodině. Když jsem skončila v nemocnici, věřila jsem, že nejhorší už mám za sebou. Skutečná bolest ale přišla až ve chvíli, kdy mě navštívila moje dcera Marta.
Jmenuji se Eliška a nikdy bych nevěřila, že jedna rodinná dovolená mi změní pohled na vlastního syna. Místo radosti a vděčnosti jsem zažila ponížení a bolest, které ve mně zanechaly hlubokou stopu. Příběh o tom, jak někdy i dobré úmysly mohou skončit zlomeným srdcem.
Jmenuji se Milena a celý život jsem bojovala o to, abych měla dítě. Když se mi ve 45 letech narodila dcera Jana, byla jsem nejšťastnější na světě. Teď, když jsem v důchodu a nemám peníze nazbyt, mi Jana vyčítá, že jí nedávám tolik jako její bohatí tchánovci, a náš vztah se kvůli tomu rozpadá.
Jmenuji se Milena a v sedmapadesáti letech stojím před největším rozhodnutím svého života: chci se znovu vdát, ale moje dcera Lucie nevěří mému vyvolenému, Draganovi. Každodenní hádky, tiché slzy a staré strachy mě nutí přemýšlet, jestli mám právo na vlastní štěstí. Je pozdě na lásku, nebo mám věřit svému srdci i přes odpor rodiny?
Jsem Marie a celý život jsem dřela, abych své dceři Petře zajistila lepší budoucnost. Teď, když už nemohu finančně pomáhat, mě odřízla od svého života i od vnuka. Bolí mě, že možná pro ni znamenám jen peníze, a přemýšlím, kde se stala chyba.
Jmenuji se Marie a celý život jsem byla učitelkou na základní škole v malém městě. Po smrti manžela jsem zůstala sama s dcerou Terezou, kterou jsem měla až ve 42 letech. Teď, když je dospělá, se za mě stydí, protože jí nemohu finančně pomoci tak jako její bohatí tchánovci.
Jednoho večera jsem našla na lednici seznam pravidel, která mi diktovala, jak mám žít ve svém vlastním bytě. Můj syn a jeho žena, kterým jsem chtěla pomoci v těžké době, mě začali vytlačovat z mého prostoru a mého života. Příběh o tom, jak snadno se může domov proměnit v bitevní pole mezi generacemi.
Jmenuji se Ivana a v 57 letech jsem se zamilovala do muže, kterého moje dcera odmítá přijmout. Bojím se, že ztratím buď lásku, nebo vlastní dítě. Sdílím svůj příběh, protože nevím, jestli mám právo být šťastná navzdory rodinnému rozkolu.
Jmenuji se Klára a od malička mě fascinovala hudba, ale moji prarodiče mi každý rok dávají panenky a stavebnice, které mě nikdy nebavily. Můj příběh je o tom, jak těžké je být slyšen, když vaše touhy narážejí na tradice a očekávání rodiny. Přestože mě to bolelo, naučila jsem se bojovat za své sny a hledat cestu k porozumění.
Jmenuji se Eva a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Moje máma mě tlačí k tomu, abych měla dítě, jinak mě prý vydědí. Bojuji s pocitem viny, strachem i touhou žít podle sebe, a nevím, jestli dokážu najít odvahu postavit se vlastní rodině.
Jmenuji se Jaroslav a celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil domov. Nikdy by mě nenapadlo, že právě naši synové, Tomáš a Lukáš, se nás pokusí vystrnadit z domu, který jsme s manželkou Alenou budovali celý život. Tento příběh je o zradě, bolesti, ale i o síle postavit se vlastní rodině.
