Uprostřed prudké hádky s dcerou Terezou si uvědomuji, jak se moje celoživotní pomoc možná změnila v břemeno. Vynořují se staré křivdy, nevyřčená očekávání i bolestné vzpomínky na rodinné oběti. Hledám odpověď na otázku, kde končí rodičovská péče a začíná samostatnost dítěte.
Od chvíle, kdy si můj syn Tomáš vzal Kláru, začal se mezi námi otevírat propastný příkop. Moje snaha pomáhat jejich rodině se neustále střetávala s Klářinou neschopností a neochotou v kuchyni, což vedlo k napětí, výčitkám a pocitu osamělosti. Nakonec jsem si musela položit otázku, zda moje láska k synovi opravdu ospravedlňuje, že se tolik vměšuji do jejich života.
Jsem Lenka, šedesátiletá žena z Brna, která se po čtyřiceti letech manželství rozhodla pro rozvod. Už jsem nemohla dál snášet, že vše v domácnosti zůstává jen na mně, zatímco můj muž Petr si užívá pohodlí a očekává, že ho budu stále obskakovat. Teď stojím před těžkým rozhodnutím a musím čelit nejen jeho hněvu, ale i nepochopení své dcery.
Jmenuji se Ludmila a toto je příběh o tom, jak si můj syn Ondřej vzal Kláru, ženu, která přinesla do naší rodiny nový pohled na život. Přes naše neshody a nedorozumění jsem se naučila, co znamená skutečná rovnost v každodenním životě. Je to příběh o lásce, změnách a o tom, jak těžko se staré zvyky opouštějí, ale jak nás mohou posunout dál.
Celý život jsem se obětovala pro rodinu, ale když jsem konečně odešla do důchodu, zjistila jsem, že má dcera očekává, že budu její osobní chůva. Rozhodla jsem se postavit za své sny a touhy, i když to znamenalo bolestivý konflikt. Teď stojím na rozcestí mezi láskou k rodině a potřebou žít svůj vlastní život.
Jmenuji se Anna a celý život jsem obětovala rodině. Po svatbě mého syna Tomáše s Lenkou se však v našem domě rozhostilo napětí a já se cítím jako cizinec. Každodenní ticho a nevyřčené výčitky mě nutí přemýšlet, kde jsem udělala chybu a jestli je ještě šance na smíření.
Jmenuji se Marie a v sedmapadesáti letech jsem se rozhodla dát svému životu nový směr a znovu věřit v lásku. Moje dcera Zuzana však tvrdí, že můj snoubenec je podvodník, a snaží se mi zabránit ve štěstí. Bojuji mezi touhou po novém začátku a strachem, že ztratím vlastní rodinu.
Každý den bojuji s pocitem viny a únavy, protože se snažím vyhovět své matce, která je po odchodu do důchodu stále náročnější. Můj život se změnil v nekonečný kolotoč kompromisů, hádek a tichých slz. Tahle zpověď je pokusem najít odpověď na otázku, kde v tom všem vlastně jsem já.
Jmenuji se Alena, je mi 67 let a mám jedinou dceru, Markétu. Vychovávala jsem ji sama poté, co nás její otec opustil, a teď mě obviňuje, že jí zasahuji do života. Cítím jen prázdnotu, kterou nedokážu zaplnit, a bojím se, že ji ztrácím.
Nikdo mě nechápe. Vyhodila jsem vlastního syna z domu a nastěhovala se k jeho ženě, protože jsem už nemohla dál přihlížet jeho chování. Nelituji toho, jen mě mrzí, že jsem nenašla odvahu dřív.
Od prvního dne mateřství jsem cítila, jak se náš domov plní napětím. Moje tchyně, Marie, neustále volala mému manželovi, Tomášovi, a vyžadovala jeho přítomnost, zatímco já jsem bojovala s bezesnými nocemi a pocitem samoty. Tento příběh je o skrytých bojích mezi generacemi, bolesti z nepochopení a odvaze postavit se za sebe.
Jmenuji se Karel a právě jsem se pohádal s dcerou Lenkou, která mě nutí odejít z domu, kde jsem prožil celý život se svou ženou. Bojím se samoty a nechci opustit vzpomínky, které mě drží nad vodou. Příběh o tom, jak těžké je najít kompromis mezi vlastními city a potřebami rodiny.
