Jmenuji se Ivana a minulý týden jsem udělala něco, co jsem si nikdy nemyslela, že budu muset udělat – vyhodila jsem vlastní dceru a jejího přítele z bytu. Bylo to rozhodnutí, které mě trápí, ale zároveň vím, že jsem už nemohla jinak. Tahle noc změnila všechno a donutila mě přemýšlet, kde se stala chyba.
Jsem Marie, čerstvá důchodkyně, která se po úrazu musela přestěhovat ke své dceři Lucii. Společné soužití nám oběma převrátilo život naruby – musely jsme čelit starým křivdám, novým kompromisům i nečekaným radostem. Příběh o tom, jak těžké je přijmout pomoc a znovu najít cestu k vlastní rodině.
Už tři měsíce jsem s mámou nepromluvila ani slovo. Odstřihla jsem ji ze svého života, ale pořád jí platím nájem a posílám jídlo. Můj manžel Petr mě tlačí, abych jí odpustila, ale já nevím, jestli to dokážu – nebo jestli vůbec chci.
Odjakživa byla Sára fascinována nesčetnými druhy květin. Zastavovala se u každé zahrady, obdivovala jedinečné květy a druhy. I u své babičky nacházela útěchu mezi zářivými okvětními lístky.
Trvá na tom, že musí mít svůj vlastní pokoj, ale co mám dělat? Nemůžeme se všichni vtěsnat do jednoho pokoje; mám dvě dospělé děti a manžela. Situace rozbíjí naši rodinu.
Dříve si dokázali věci vyříkat, usmířit se a pak se znovu pohádat. Tehdy tomu máma a táta nevěnovali moc pozornosti. Ale teď, když jsou do toho zapojeni všichni, se situace dramaticky změnila.
