Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí může změnit celý život mé rodiny. Když jsme s Petrem spojili naše rodiny, doufala jsem v nový začátek, ale místo toho přišly hádky mezi mým synem Tomášem a Petrovo dcerou Aničkou. Když Petr navrhl, aby Tomáš na čas odešel k babičce na Vysočinu, netušila jsem, jak hluboké rány to v nás všech zanechá.
Jednoho červnového rána mi máma oznámila, že odjíždí na měsíc na lázně a já budu mít na starost tátu a mladšího bráchu. Nečekala jsem, že tahle zodpovědnost odhalí tolik skrytých problémů v naší rodině a donutí mě dospět během několika týdnů. Léto, které mělo být obyčejné, se proměnilo v boj o důvěru, pochopení a vlastní místo v rodině.
Všechno se změnilo tu noc, kdy táta práskl dveřmi a odešel. Zůstala jsem mezi slzami mámy, mlčením bratra a vlastním zmatkem. Teď hledám cestu, jak jít dál, když se mi svět rozpadl pod rukama.
To léto jsem hledala své místo v nové rodině, mezi rozpačitými pokusy o lásku mého otce a tvrdou upřímností mé nevlastní sestry Kláry. Na pláži v Doksech, mezi přílivy a pomíjivými hrady z písku, jsem poznala bolest odmítnutí i sílu přijmout pravdu. Je to příběh o létě, kdy jsem zjistila, že prohra může být začátkem něčeho nového.
Jmenuji se Tereza a nikdy bych nevěřila, že jedno odpoledne u strýce Pavla mi změní pohled na celou naši rodinu. Místo obvyklých vtípků a dárků jsem potřebovala jeho pochopení a radu, protože jsem se ocitla na životní křižovatce. To, co začalo jako obyčejná návštěva, odhalilo staré rodinné křivdy a přinutilo nás oba přemýšlet, co vlastně znamená být rodina.
Jmenuji se Veronika a jsem nejstarší dcera svého táty, který dlouhá léta bojoval s alkoholem. Pro školní úkol jsem napsala dopis o tom, jaké to je žít v rodině, kde alkohol ničí vztahy i sny. Nikdy by mě nenapadlo, že můj příběh zasáhne tolik lidí a otevře tolik bolestivých, ale potřebných otázek.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že se můj biologický otec po letech vrátil do Prahy. Přestože jsem ho neviděla od svých pěti let, nikdy mi nechyběl – místo něj mě vychovával nevlastní táta, kterého jsem vždy považovala za svého skutečného otce. Teď, když mám čelit návratu muže, který mě kdysi opustil, musím si ujasnit, co pro mě znamená rodina a komu vlastně patří mé srdce.
Jmenuji se Lucie a ve dvaadvaceti letech se stále nedokážu smířit s tím, že jsem byla katalyzátorem rozvodu svých rodičů. V sedmnácti jsem si myslela, že svým činem zachraňuji naši rodinu před neustálými hádkami, ale místo toho jsem všechno zhoršila. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem měla právo zasahovat a jestli by naše rodina mohla být ještě pohromadě, kdybych tehdy mlčela.
Nikdy se nemluvilo o mateřských citech, natož o odpovědnosti. Nejprve mě vychovávali prarodiče, pak byla najata chůva. Také jsem prošel školkou. Toto je můj příběh.
