Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na svůj první školní ples. Místo radosti a podpory jsem zažila posměch od vlastních rodičů, kteří se mi vysmáli kvůli šatům, na které jsem byla tak pyšná. Tento večer mi navždy změnil pohled na rodinu, důvěru i samu sebe.
Jmenuji se Lucie a ve dvaadvaceti letech se stále nedokážu smířit s tím, že jsem byla katalyzátorem rozvodu svých rodičů. V sedmnácti jsem si myslela, že svým činem zachraňuji naši rodinu před neustálými hádkami, ale místo toho jsem všechno zhoršila. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem měla právo zasahovat a jestli by naše rodina mohla být ještě pohromadě, kdybych tehdy mlčela.
Aničce bylo pouhých osm let, když se její otec znovu oženil po předčasné smrti její matky. Otec se přestěhoval do nového domova se svou novou ženou, zatímco Anička zůstala s babičkou v jejich skromném městském bytě. Anička často navštěvovala otce na předměstí, kde ji její nevlastní matka Lenka a nevlastní sourozenci vřele přijímali. Když Anička potkala Jakuba, věřila, že našla pocit sounáležitosti, ale realita byla daleko od toho, co si představovala.
Jan a Eva byli hrdí rodiče svého syna Petra, který vstupoval do dospělosti. Právě dokončil střední školu a těšil se na studium na místní vyšší odborné škole. Avšak život přinesl nečekané výzvy, které prověřily jejich rodinné vazby a přesvědčení.