Stojím na chodbě paneláku v Brně, v ruce kufr, a dívám se na dveře, které mi právě zabouchla vlastní dcera. Rok předtím jsem jí z lásky převedla svůj byt, abych jí pomohla začít nový život. Teď, když mě vyhodila na ulici, přemýšlím, kde jsem jako matka udělala chybu a jestli má mateřská láska vůbec nějakou cenu.
Můj svět se zhroutil, když mě můj muž, Tomáš, opustil v osmém měsíci těhotenství. V srdci moravského Brna jsem musela najít sílu začít znovu, zatímco staré rodinné křivdy a tajemství vyplouvaly na povrch. Toto je můj boj o sebeúctu, naději a odpověď na otázku, zda láska někdy stačí.
Jmenuji se Marie a po třiceti pěti letech manželství jsem zjistila, že můj muž Petr mi možná lže. Vždy jsem věřila, že naše pouto je pevné, ale objevení zpráv od jiné ženy ve mně vyvolalo bouři emocí a pochybností. Je to příběh o důvěře, zradě a hledání odpuštění v české rodině.
Jednoho mrazivého rána jsem našla na rohožce před bytem obálku, která mi změnila život. V době, kdy jsem byla na dně a nevěděla, jak uživit syna, mi anonymní dárce poslal nejen peníze, ale i vzkaz plný naděje. Tento nečekaný dar rozvířil nejen naši domácnost, ale i celé sídliště a odhalil, jak moc si lidé v těžkých časech mohou pomáhat.
V den, kdy jsem našla svatební šaty za sto korun na bleším trhu v Brně, jsem netušila, jak moc mi ten okamžik změní život. Místo pohádkové svatby jsem musela čelit rodinným konfliktům, závisti a pravdě, kterou jsem dlouho nechtěla vidět. Přesto jsem díky těm šatům pochopila, co je v životě opravdu důležité.
Po smrti maminky jsem se vrátila do jejího bytu v Brně, kde mi sousedka předala její deník. Otevírám stránky plné tajemství a bolestných vzpomínek, které mě nutí přehodnotit celý náš vztah. Každý zápis mě vtahuje hlouběji do minulosti a odhaluje pravdy, které jsem nikdy nechtěla slyšet.
Jsem Marie, knihovnice z Brna, která celý život žila v klidu a samotě. Když mě má neteř Jana začala navštěvovat s nečekanou vřelostí, netušila jsem, že za tím stojí touha po mém bytě. Příběh o tom, jak mě rodina dokázala zradit a jak těžké je postavit se vlastní krvi.
Jsem Eva a myslela jsem si, že láska zvládne všechno. Ale když jsem se stala nevlastní matkou dvou dospívajících dětí v Brně, zjistila jsem, že některé boje musím svádět sama. Toto je příběh o bolesti, zradě a odvaze postavit se vlastní rodině.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy nezapomenu na ten Štědrý den, kdy se mi narodil syn bez známek života. Všechno, co jsem si kdy představovala o mateřství, se během několika minut změnilo v zoufalý boj o jeho první nádech. Dnes, když ho držím v náručí, stále přemýšlím, proč právě my jsme dostali druhou šanci.
Jsem Marie, matka, která se ocitla mezi mlýnskými kameny vlastní dcery a jejího manžela. Vždy jsem chtěla pro svou dceru Lenku jen to nejlepší, ale její rozhodnutí mě přivedla na pokraj zoufalství. Teď stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života – a nevím, jestli jsem ještě dobrou matkou.
Jmenuji se Klára Novotná a právě dnes, na své třicáté narozeniny, stojím před rozhodnutím, které rozděluje mou rodinu i mé srdce. Úspěšná kariéra v Praze mi přinesla uznání, ale doma v Brně na mě čekají rodiče, kteří touží po vnoučatech a tradičním životě. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi vlastním štěstím a očekáváním těch, které milujeme.
Jmenuji se Jana a už patnáct let pracuji jako učitelka v mateřské škole na okraji Brna. Příběh malé Veroniky, tiché holčičky s těžkým osudem, mi navždy změnil pohled na to, co znamená být oporou dítěti. V tomto vyprávění odhaluji, jak těžké je někdy pomáhat, když se proti vám staví nejen okolnosti, ale i vlastní bezmoc.
