Jsem Marie, knihovnice z Brna, která celý život žila v klidu a samotě. Když mě má neteř Jana začala navštěvovat s nečekanou vřelostí, netušila jsem, že za tím stojí touha po mém bytě. Příběh o tom, jak mě rodina dokázala zradit a jak těžké je postavit se vlastní krvi.
Jsem Eva a myslela jsem si, že láska zvládne všechno. Ale když jsem se stala nevlastní matkou dvou dospívajících dětí v Brně, zjistila jsem, že některé boje musím svádět sama. Toto je příběh o bolesti, zradě a odvaze postavit se vlastní rodině.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy nezapomenu na ten Štědrý den, kdy se mi narodil syn bez známek života. Všechno, co jsem si kdy představovala o mateřství, se během několika minut změnilo v zoufalý boj o jeho první nádech. Dnes, když ho držím v náručí, stále přemýšlím, proč právě my jsme dostali druhou šanci.
Jsem Marie, matka, která se ocitla mezi mlýnskými kameny vlastní dcery a jejího manžela. Vždy jsem chtěla pro svou dceru Lenku jen to nejlepší, ale její rozhodnutí mě přivedla na pokraj zoufalství. Teď stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života – a nevím, jestli jsem ještě dobrou matkou.
Jmenuji se Klára Novotná a právě dnes, na své třicáté narozeniny, stojím před rozhodnutím, které rozděluje mou rodinu i mé srdce. Úspěšná kariéra v Praze mi přinesla uznání, ale doma v Brně na mě čekají rodiče, kteří touží po vnoučatech a tradičním životě. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi vlastním štěstím a očekáváním těch, které milujeme.
Jmenuji se Jana a už patnáct let pracuji jako učitelka v mateřské škole na okraji Brna. Příběh malé Veroniky, tiché holčičky s těžkým osudem, mi navždy změnil pohled na to, co znamená být oporou dítěti. V tomto vyprávění odhaluji, jak těžké je někdy pomáhat, když se proti vám staví nejen okolnosti, ale i vlastní bezmoc.
Jana věří, že příchod dítěte probudí v jejím manželovi touhu po úspěchu. Ale ona sama má obavy z finanční zátěže, kterou by dítě přineslo do jejich současného života. Po třech letech společného života se ptá, zda se jeho sliby někdy naplní.
Jako rodič jsem vždy chtěl pro své děti to nejlepší, aby měly vše, co potřebují. Když mě ale sestra požádala, jestli by si mohla vzít postýlku, ze které moje dcera vyrostla, pro své novorozeně, ocitl jsem se v situaci, která prověřila rodinné vazby a přiměla mě přemýšlet o skutečném významu štědrosti.
V naší domácnosti, kterou tvoří má žena, naši dva synové a já, je myšlenka společného bydlení s mým tchánem neustálým zdrojem napětí. Minulé zkušenosti s ním nebyly příjemné a představa, že bychom to měli zopakovat, je děsivá.
Ve svých osmadvaceti letech se ohlížím za dvěma nejvýznamnějšími dny svého života. Prvním je den mého narození a druhým den, kdy moje starší sestra riskovala vše, aby mě zachránila před autonehodou. Její rychlé myšlení a odvaha byly jedinými důvody, proč jsem přežila. Toto je příběh nečekaných zvratů a pouta, které bylo vystaveno těžké zkoušce.
Když se naši přátelé a známí dozvěděli o našem řešení, považovali to za naprosto absurdní. „Co to děláte?!“ zvolali. „Tohle je dobré jen na dovolené!“ Ale my jsme měli v hlavě jiný plán.