„Můj manžel si domů přivádí jinou ženu, když nejsem doma“: Moji sousedé mi to řekli. Ani nevím, co mám dělat

Ahoj všichni,

Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát něco takového, ale tady jsem, vylévám si srdce cizím lidem na internetu, protože nevím, kam jinam se obrátit. Jmenuji se Eva a jsem vdaná za svého manžela Jana už deset let. Máme dvě krásné děti a zvenčí náš život vypadá dokonale. Ale nedávno se všechno začalo hroutit.

Všechno to začalo před několika měsíci, když mě jedno ráno zastavila sousedka paní Nováková, když jsem odcházela do práce. Vypadala znepokojeně a váhala, ale nakonec vyhrkla: „Evo, nevím, jak ti to říct, ale viděla jsem ženu, jak přichází k vám domů, když nejsi doma.“

Byla jsem ohromená. Moje první reakce byla nedůvěra. Jan? Můj Jan? Nikdy by něco takového neudělal. Ale paní Nováková trvala na tom, že to viděla několikrát. Popsala tu ženu: vysoká, blondýna, vždy dokonale oblečená. Cítila jsem, jak se mi v žaludku tvoří uzel.

Rozhodla jsem se Jana ten večer konfrontovat. Když přišel domů, přímo jsem se ho zeptala, jestli je tu někdo jiný. Zasmál se tomu a řekl, že paní Nováková se musela splést nebo si něco představovat. Ujistil mě, že mě miluje a nikdy by naši rodinu nezradil.

Ale semínko pochybností bylo zaseto. V následujících týdnech jsem si začala všímat drobností, které neseděly. Jan přicházel domů později než obvykle a tvrdil, že má v práci hodně práce. Zdál se roztržitý a vzdálený, často zamyšlený nebo přilepený k telefonu.

Jednoho večera jsem se rozhodla ho sledovat poté, co odešel do „práce“. Srdce mi bušilo, když jsem sledovala jeho auto městskými ulicemi. Nakonec zastavil na parkovišti luxusní restaurace. Z dálky jsem sledovala, jak vystoupil a pozdravil ženu – tu samou ženu, kterou popsala paní Nováková.

Cítila jsem se, jako by mi někdo vytrhl zem pod nohama. Chtěla jsem tam vtrhnout a konfrontovat je oba, ale nemohla jsem se pohnout. Místo toho jsem jela domů v omámení, slzy mi stékaly po tváři.

Tu noc jsem poprvé po letech plakala do polštáře. Druhý den ráno jsem se rozhodla s Janem znovu promluvit. Tentokrát jsem mu řekla, co jsem viděla. Nezapíral to. Místo toho přiznal, že se s tou ženou vídá už několik měsíců, ale trval na tom, že je to jen románek a nic to neznamená.

Cítila jsem se zničená. Jak nám to mohl udělat? Naší rodině? Prosil o odpuštění a sliboval, že je to u konce a že chce věci napravit. Ale důvěra je křehká věc a jakmile je zlomena, těžko se opravuje.

Od té doby je náš domov plný napětí a ticha. Snažíme se udržet věci normální kvůli dětem, ale ony cítí, že něco není v pořádku. V noci, když všichni ostatní spí, ležím vzhůru a přemýšlím, co se pokazilo a jestli naše manželství může být někdy zachráněno.

Nevím, co nás čeká v budoucnosti. Část mě chce věřit, že to můžeme překonat a vyjít z toho silnější na druhé straně. Ale jiná část mě se ptá, jestli už není příliš pozdě a jestli už škoda nebyla způsobena.

Prozatím mohu jen brát každý den takový, jaký je, a doufat, že nějak najdeme cestu z této temnoty.

Děkuji za vyslechnutí.