„Už nemáš matku,“ vykřikla jeho tchyně a propukla v pláč

Jakub měl vždy blízký vztah se svou tchyní, Lenkou. Od té doby, co si vzal Evu, Lenka ho považovala za vlastního syna. Sdíleli vzácné a cenné pouto. Jakub často hledal u Lenky radu ohledně všeho, od kariérních rozhodnutí po osobní dilemata.

Jedno slunečné odpoledne se Jakub rozhodl navštívit Lenku. Právě dostal povýšení v práci a chtěl se s ní podělit o tu dobrou zprávu. Když vstoupil do jejího útulného domku na předměstí, přivítala ho známá vůně čerstvě upečených sušenek.

„Mami, jsi nejlepší na světě,“ řekl Jakub a pevně objal Lenku. „Udělám všechno, abys byla šťastná.“

Lenčiny oči se zalily slzami. Vždy byla silnou ženou, ale Jakubova slova zasáhla hlubokou, skrytou část její duše. Od té doby, co před několika lety zemřel její manžel, bojovala s osamělostí. Jakubova náklonnost a péče vyplnily prázdnotu v jejím životě.

„Děkuji ti, Jakube,“ odpověděla Lenka třesoucím se hlasem. „Netušíš, jak moc to pro mě znamená.“

Když si sedli k sušenkám a kávě, Jakub si všiml změny v Lence. Zdála se být vzdálená, ztracená ve svých myšlenkách. Snažil se zlepšit náladu sdílením vtipných historek z práce, ale Lenčin smích byl prázdný.

„Je všechno v pořádku, mami?“ zeptal se Jakub znepokojeně.

Lenka se zhluboka nadechla a podívala se na Jakuba očima plnými slz. „Jakube, musím ti něco říct,“ začala. „Je to o Evě.“

Jakubovi se zastavilo srdce. Eva se poslední měsíce chovala divně, ale přičítal to stresu z práce. Naklonil se dopředu, dychtivý slyšet, co mu Lenka chce říct.

„Eva se vídá s někým jiným,“ přiznala Lenka s hlasem plným bolesti. „Zjistila jsem to před pár týdny a konfrontovala jsem ji s tím. Přiznala všechno.“

Jakub měl pocit, že se mu pod nohama propadla zem. Nemohl uvěřit tomu, co slyší. Eva, jeho milující manželka, ho zradila. Hněv a bolest jím projely, ale snažil se zůstat klidný kvůli Lence.

„Proč jsi mi to neřekla dřív?“ zeptal se Jakub třesoucím se hlasem.

„Nechtěla jsem tě ranit,“ odpověděla Lenka s proudem slz na tváři. „Myslela jsem si, že by mohla přijít k rozumu a ukončit to. Ale zdá se, že to s tím druhým mužem myslí vážně.“

Jakubova mysl závodila při zpracovávání informací. Cítil směs emocí—hněv na Evu, smutek nad jejich rozbitým manželstvím a vděčnost za Lenkovu upřímnost.

„Musím si promluvit s Evou,“ řekl nakonec Jakub a postavil se. „Děkuji ti za to, že jsi mi to řekla, mami.“

Lenka přikývla s tváří plnou smutku. „Je mi to tak líto, Jakube,“ zašeptala. „Přála bych si, aby to bylo jinak.“

Jakub odjel domů v omámení, jeho mysl neustále přehrávala Lenkina slova. Když vstoupil do domu, našel Evu sedící na gauči a prohlížející si telefon.

„Musíme si promluvit,“ řekl Jakub chladným a vzdáleným hlasem.

Eva vzhlédla, překvapená jeho tónem. „Co se děje?“ zeptala se.

„Vím o tom druhém muži,“ odpověděl Jakub přímo.

Evina tvář zbledla, když si uvědomila vážnost situace. Snažila se vysvětlit své chování, ale Jakub byl příliš raněný na to, aby ji poslouchal. Jejich hádka rychle eskalovala a než se nadál, Eva vyběhla z domu.

Jakub se posadil na gauč a cítil se naprosto poražený. Ztratil nejen svou manželku, ale i pocit bezpečí a štěstí, který kdysi znal. Když zíral na prázdnou místnost, nemohl si pomoci a cítil hluboký pocit ztráty.

Lenčina slova mu stále zněla v hlavě: „Už nemáš matku.“ V tu chvíli si Jakub uvědomil, že ztratil víc než jen své manželství—ztratil část sebe sama.