„Jsi tu jen kvůli penězům. Opravdu ti na mně nezáleží,“ řekla maminka své nejstarší dceři
Emily seděla v tlumeně osvětleném obývacím pokoji, oči upřené na hodiny. Byly 3 hodiny odpoledne, čas na léky pro její matku. Hluboce si povzdechla, cítila tíhu posledních měsíců, která na ni doléhala. Její matka, Marie, prodělala před šesti měsíci těžkou mrtvici a život se od té doby stal vírem nemocničních návštěv, terapeutických sezení a nekonečné péče.
Marie byla vždy silná a nezávislá žena. Sama vychovala Emily a její mladší sestru, Annu, poté co jejich otec zemřel, když byly ještě děti. Ale nyní ji mrtvice zanechala částečně paralyzovanou a s ostrým jazykem, který se zdál být den ode dne ostřejší.
„Emily! Kde jsi?“ ozval se hlas Marie z ložnice.
Emily se zhluboka nadechla a vešla do pokoje s malým kelímkem pilulek a sklenicí vody. „Tady, mami. Je čas na tvé léky.“
Marie se na svou dceru zamračila, oči plné směsi hněvu a frustrace. „Jsi tu jen kvůli penězům. Opravdu ti na mně nezáleží,“ vyplivla.
Emily se sevřelo srdce. Nebylo to poprvé, co slyšela tato slova, ale stále bolela stejně jako poprvé. „Mami, to není pravda. Jsem tady, protože tě miluji a chci se o tebe postarat.“
Marie odfrkla a odvrátila hlavu. „Láska? Tohle nazýváš láskou? Ani nic nedokážeš udělat správně. Dům je nepořádek a nikdy mi neuvaříš jídlo tak, jak ho mám ráda.“
Emily si skousla ret a snažila se zadržet slzy. Věděla, že její matka trpí a že mrtvice změnila její osobnost, ale to slova nečinilo méně bolestivými. „Dělám, co můžu, mami. Prosím, vezmi si léky.“
Marie neochotně vzala pilulky a s grimasou je spolykala. „Tvá snaha nestačí,“ zamumlala.
Emily opustila pokoj s pocitem porážky. Vešla do kuchyně a opřela se o pult, snažila se uklidnit. Opustila svou práci, aby se mohla plně věnovat péči o matku, a zdálo se, že nic z toho není nikdy dost.
Anna zavolala později večer, aby zjistila, jak se věci mají. „Jak je dnes mámě?“ zeptala se.
Emily váhala s odpovědí. „Stejné. Pořád je naštvaná a říká, že jsem tu jen kvůli penězům.“
Anna si povzdechla na druhém konci linky. „Je mi to líto, Em. Přála bych si, abych mohla být víc nápomocná.“
„Vím, že máš svou vlastní rodinu,“ odpověděla Emily. „Je to prostě… těžké.“
Dny se měnily v týdny a týdny v měsíce. Emilyin život se stal monotónní rutinou pečovatelských úkolů, každý den splýval s dalším. Mariin stav vykazoval jen malá zlepšení a její nálada zůstávala kyselá.
Jednoho večera, když Emily pomáhala matce připravit se na spaní, Marie se na ni podívala s neobvyklou jasností. „Emily,“ řekla tiše.
Emily vzhlédla, překvapená změnou tónu své matky. „Ano, mami?“
„Omlouvám se,“ zašeptala Marie. „Vím, že jsem byla obtížná.“
Emily pocítila záblesk naděje. „To je v pořádku, mami. Chápu to.“
Ale stejně rychle jako ten okamžik přišel, tak i zmizel. Mariina tvář opět ztvrdla. „Ne, nechápeš to. Nikdy nebudeš.“
Emily se opět sevřelo srdce. Dokončila pomoc matce a šla spát s pocitem větší osamělosti než kdy jindy.
O několik měsíců později se Mariin zdravotní stav zhoršil. Navzdory Emilyiným nejlepším snahám její matka tiše zemřela ve spánku jedné chladné zimní noci.
Když Emily stála u hrobu své matky, nemohla si pomoci cítit směs úlevy a smutku. Udělala vše pro to, aby se o svou matku postarala, ale nakonec to nikdy nepřišlo jako dostatečné.
Slova, která Marie pronesla, ji pronásledovala: „Jsi tu jen kvůli penězům.“ Emily věděla ve svém srdci, že svou matku hluboce milovala, ale vždycky si bude klást otázku, jestli tomu Marie někdy skutečně věřila.