Jmenuji se Marie a celý život jsem zasvětila rodině. Když mi dcera Jana nechala svého malého syna Tomáška, abych se mohla věnovat kariéře, neváhala jsem ani minutu. Po letech se však vrátila a obvinila mě, že jsem jí vzala dítě – a já dodnes nevím, kde jsme se navzájem ztratily.
Po letech rušného rodinného života jsem zůstala sama v našem panelákovém bytě na pražském sídlišti. Děti mají své rodiny a já jsem se propadala do samoty, dokud se do vedlejšího bytu nenastěhovala Alena. Její přátelství mi vrátilo chuť do života a naučilo mě, že i ve stáří může přijít něco krásného.
Jmenuji se Lucie a po dvaceti měsících v kómatu jsem se probudila v nemocnici Motol, zatímco můj táta hrál na kytaru u mé postele. Můj příběh je o zoufalství, naději a rodinné lásce, která překonává i nemožné. Praha byla svědkem mého návratu z temnoty díky vytrvalosti, hudbě a síle rodiny.
Jsem Jana a už dva roky jsem vdaná za Davida, který má za sebou rozvod. Když jsem zjistila, že své bývalé ženě kupuje květiny k narozeninám, zatímco já od něj nedostala ani čokoládu, začal se mi hroutit svět. V hlavě mi zní slova mé matky, která mě před svatbou varovala, a já teď nevím, jestli jsem udělala chybu, nebo je chyba v něm.
Jedno mrazivé prosincové ráno jsem na svém prahu našla obálku, která mi změnila život. V době, kdy jsem byla na pokraji zoufalství, mi někdo neznámý podal pomocnou ruku a připomněl mi, že dobro ještě nevymřelo. Toto je můj příběh o boji, rodinných konfliktech a malých zázracích, které nás drží nad vodou.
Jmenuji se Magdalena a můj život se změnil v okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že žiju v područí muže, který mě ničil. Roky jsem bojovala s pocitem viny, únavy a beznaděje, než jsem našla odvahu postavit se za sebe. Toto je příběh o tom, jak jsem se rozhodla vystoupit ze stínu a začít žít svůj vlastní život.
Tři roky jsem žila pod jednou střechou se synem Petrem a jeho ženou Lenkou. Po letech slibů, hádek a slz jsem je vyhodila z bytu a teď přemýšlím, jestli jsem jako matka selhala, nebo jim konečně dala šanci postavit se na vlastní nohy. Můj příběh je o bolesti, lásce i odvaze nechat děti odejít.
Jednoho deštivého večera mi manžel oznámil, že u nás bude bydlet jeho syn, o kterém jsem do té chvíle neměla tušení. Musela jsem se vyrovnat s pocitem zrady, nejistoty a strachu, ale nakonec jsem našla sílu v modlitbě a víře. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučila odpouštět a hledat nové začátky i tam, kde bych je nikdy nečekala.
Jednoho dne mi má vnučka Anička řekla, že se za mě stydí, protože nejsem jako ostatní moderní babičky. Ta slova mě zasáhla do morku kostí a já začala pochybovat o všem, co jsem kdy dělala pro svou rodinu. V příběhu popisuji, jak jsem se snažila pochopit její svět, bojovala s vlastními nejistotami a hledala cestu zpět k jejímu srdci.
Jednoho obyčejného večera mi zavolal neznámý muž a jeho jediná otázka mi obrátila život naruby. Musela jsem se postavit své minulosti, rodinným tajemstvím i vlastnímu strachu. Příběh o tom, jak jeden telefonát může otevřít staré rány a změnit všechno, co jste si mysleli, že víte o sobě i své rodině.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že dědictví po rodičích dokáže rozdělit naši rodinu na dvě nesmiřitelné strany. Všechno začalo v den pohřbu, kdy se bratr Petr postavil proti mně a sestře Lucii kvůli starému rodinnému domu. Od té doby se v našem životě střídají hádky, slzy a ticho, které bolí víc než jakákoli slova.
Jmenuji se Veronika a už přes deset let jsem vdaná za Petra. Když přišel o práci, jeho matka paní Novotná nám odmítla podat pomocnou ruku. Teď, když je vážně nemocná, stojíme před těžkou volbou: máme jí pomoci, i když nás kdysi nechala na holičkách, nebo se konečně postavit sami za sebe?
