S manželem jsme manželé už 4 roky a máme malého syna. Dlouho jsme žili s jeho matkou. Nedávno jsme se odstěhovali, protože společné bydlení se stalo nesnesitelným. Po 4 roky jsme se neustále hádali jen kvůli jeho matce, která si každý měsíc našla důvod k hádce. Například – nedostatek pozornosti.
„Nikdy jsem nedostala jasné vysvětlení,“ říká frustrovaná Marie. „Jen nějaké nesmysly o pocitu v břiše a jak bychom mu měli věřit. Nikdy jsem nečekala, že to takhle dopadne.“
Drby se v malých komunitách šíří jako požár, nesou s sebou různé místní pověsti a příběhy. Vždycky mi přišlo zvláštní uvědomit si, že osoba, o které mluví můj soused, je někdo, koho dobře znám.
Můj manžel s nimi také není spokojený. Problém je, že jeho sestra, Jana, měla poměr. Porodila dívku smíšené rasy a teď se snaží svalit vinu na mě.
Moje tchyně je ztělesněním obtížné osoby. Je jako Ijáček ze starých pohádek o Medvídkovi Pú – vždy nešťastná, pomalá a neustále unavená. Nechápu, proč ji musím snášet, když má i jiné děti.
Celý život jsem věnovala výchově své dcery a nyní pomáhám s výchovou vnuka. Zdá se však, že zapomněli, že mohu mít osobní záležitosti, které se jich netýkají. Vdala jsem se ve 22 letech. Jan byl tichý, pracovitý muž. Jednoho dne mu byla nabídnuta rychlá práce – dvoutýdenní cesta kamionem na doručení zboží. Dodnes nevím, co se stalo.
Moje matka mě vždy varovala, že žít s rodinou mého manžela může být recept na katastrofu. Myslela jsem si, že to zvládnu, ale mýlila jsem se. Navzdory mým nejlepším snahám se věci zhoršily poté, co zemřel můj tchán. Tady je můj příběh o tom, jak se vše rozpadlo.
Setkala jsem se se svým budoucím manželem v rušném městě. Byl místní, měl vlastní byt a náš vztah se rychle přestěhoval k němu. Brzy jsem čelila nečekaným výzvám.
Navzdory svým pochybnostem musela Jana přijmout volbu své dcery. Petra nebyla zrovna královnou krásy, takže možnosti byly omezené. Přesto se Petře podařilo najít svého partnera. Ale příběh neskončil šťastně až do smrti.
Nedávno přišel můj manžel domů s dopisem. Podal mi ho se slovy: „Myslím, že to je pro tebe.“ Otřela jsem si ruce, otevřela obálku a začala číst. Byl to požadavek na finanční podporu od mého otce, doplněný dlouhým seznamem důsledků, pokud nevyhovím. Upřímně, byla jsem v šoku, ale v určitém okamžiku mi to přišlo i směšné. Můj manžel neměl tušení, co se děje, protože o mé minulosti věděl jen málo.
„Tomuto muži nic nedlužím, protože za dvacet let našeho manželství nám nikdy neposkytl žádnou pomoc, ani finanční, ani fyzickou.“
Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že Markova bývalá manželka, Jana, žije v jiném kraji. Z nějakého důvodu stále cítím žárlivost vůči Markovi a být v její blízkosti mě znepokojuje. Je mi 35 let, ale ve svém vlastním domě se chovám jako teenager. Ten den musela přivézt jejich syna. Nevěděla jsem, co říct nebo jak se chovat.
