Osm let jsem byla vdaná za Petra a žila jsem podle představ jeho rodiny. Dnes už vím, že jsem se v tom všem ztratila a zapomněla na své vlastní sny. Teď stojím na rozcestí a ptám se sama sebe, jestli mám ještě sílu bojovat za svůj život.
Nikdy nezapomenu na večer, kdy jsem našla svou dceru Kláru v bolestech u sporáku, zatímco její muž Petr sledoval fotbal. Ten okamžik mi otevřel oči, jak často ženy obětují samy sebe pro druhé a jak hluboko sahají naše rodinné vzorce. Tento příběh je mým pokusem pochopit, kde jsme jako matky a ženy udělaly chybu, a jak si můžeme navzájem pomoci najít vlastní hlas.
Jmenuji se Eliška a v pětatřiceti jsem se rozhodla, že nechci mít děti. Toto rozhodnutí vyvolalo v mé rodině bouři nepochopení a odsouzení. Příběh popisuje mou cestu za svobodou volby, bolestné rozhovory s rodiči i sourozenci a hledání přijetí sama sebe.
Jmenuji se Kristýna a už osm let jsem vdaná za Petra. Celou dobu jsem se snažila být dokonalou manželkou, ale začínám se dusit pod tíhou očekávání, že budu jen služkou pro celou rodinu. Teď stojím na rozcestí a musím si vybrat, jestli budu dál žít podle představ ostatních, nebo konečně začnu žít i pro sebe.
Celý život jsem žila pro své děti, ale když odešly z domu, zůstala jsem sama se svými sny a strachem. Nečekané dědictví mi otevřelo dveře k novému životu, ale moje rozhodnutí rozbouřilo rodinu a přinutilo mě čelit otázce, zda mám právo být konečně šťastná. Příběh o odvaze, vině a hledání sebe sama v české rodině.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem bojovala s tím, jak vypadám. Když jsem se rozhodla veřejně vystoupit proti nerealistickým představám o ženské kráse, spustila jsem lavinu reakcí, která změnila nejen můj život, ale i vztahy s rodinou a přáteli. Můj příběh je o odvaze být sama sebou v zemi, kde se na vzhled klade až příliš velký důraz.
