„Nemůžeš oddělit matku od jejího syna: Křičela moje tchyně“
Můj manžel telefonoval se svou matkou, zatímco naše dcera si hrála s panenkami. Naše malá holčička má necelé dva roky. Přišla ke mně a
„Nedovolím, aby můj táta skončil v nějakém domově důchodců! – Moje teta ho dramaticky vzala k sobě, jen aby ho po pár měsících poslala pryč“
Živě si pamatuji den, kdy se moje teta, sestra mého otce, rozhodla vzít mého nemocného tátu k sobě domů. To, co nám řekla, bylo tvrdé a nezapomenutelné. Pronesla velkolepé projevy, které by mohly být zaznamenány do knihy památných citátů. Moje teta nebyla obzvlášť laskavá. Urážela nás různými způsoby a obviňovala nás z toho, že chceme opustit našeho chudého, křehkého otce.
„Rozkol kvůli babiččinu náhrdelníku: Se sestrou jsme si roky nepromluvily“
Moje sestra, Eliška, je o čtyři roky starší než já. Vyrůstaly jsme spolu nerozlučně. Vždycky se mě zastávala ve škole a pomáhala mi s úkoly. Náš táta nás vychovával sám poté, co maminka zemřela. Ale rodinné dědictví nás rozdělilo a od té doby jsme se nesmířily.
„Můj Druhý Manžel Požaduje Nájem od Mé Dcery z Předchozího Manželství“
Když jsem se vdala za Petra, moje dcera Anna měla 16 let. Mezi nimi nevzniklo žádné zvláštní pouto, což je pochopitelné, protože Anna už byla teenager.
„Nenechám svou dceru nastěhovat se: Zvykne si a už ji nikdy nebudu moci požádat, aby odešla“
Moje matka mě vždy učila být soběstačná a myslet na svou budoucnost nezávisle. Proto jsem vždy žila s myšlenkou, že vše na tomto světě je nejisté a musíte být připraveni na cokoliv.
Rodinná Zrada: „Naši Příbuzní Nám Nepomohli. Ani Fyzicky, Ani Finančně“
Celá rodina na mě začala tlačit, abychom prodali náš dům. Dokonce si našli důvody, jak to ospravedlnit. Říkali, že je neobyvatelný, příliš daleko od města a nestojí za tu námahu.
Bratr mého manžela a jeho žena jsou bezcitní: Vystěhovali mou tchyni do holé kůlny a nastěhovali se do jejího domu
Kdybychom s manželem nezasáhli, moje tchyně by strávila zimu v mrazivé kůlně. Nakonec jsme přerušili veškerý kontakt s Janem a Lenkou. Stále si myslí, že neudělali nic špatného.
„Moje snacha chce, abych se odstěhovala, aby mohla bydlet v mém domě, ale odmítám“
Každé ráno procházím naší krásnou zahradou a vzpomínám na život s Janem. Můj manžel zemřel před rokem. Byla to pro mě zdrcující rána. Tento dům a zahradu miloval nade vše.
„Když si Moje Dcera Vybrala Tchány Místo Mě“
Moje dcera a já jsme se odcizili a už s ní nemám žádný kontakt. Není to tragédie, jen důsledek našich činů. Dospělí musí čelit následkům svých rozhodnutí.
„Začít znovu v 60: Cesta ženy pryč od rodiny navzdory jejich nesouhlasu“
Její rodina nebyla s jejím rozhodnutím spokojena. Její děti trvaly na tom, aby si to rozmyslela a okamžitě se vrátila, jinak s ní přeruší veškeré styky.
„Návštěva u prarodičů: Nedorozumění s nečekanými následky“
– „Mami, tati, můžeme dnes jet k babičce a dědovi?“ zeptal se malý Tomášek nadšeně, zatímco jsme se chystali opustit dům. – „Už jsme je dlouho neviděli.“ – „Půjdeme místo toho do parku,“ odpověděl jsem pevně. – „Nevíme, jestli jsou doma. Děda může být v práci.“ Náš tříletý Tomášek miloval trávit čas se svým tátou.
„Nerozumím moderním způsobům: Navštívíme naši dceru a ona trvá na tom, abychom zůstali v hotelu“
Někteří by mě mohli nazvat staromódní. Naši přátelé a známí mají smíšené názory na to, co se stalo, a proto bych se chtěla podělit o náš příběh. Můj manžel a já máme vlastní dům na předměstí. Řídíme se zásadou: můj dům je tvůj dům. Vždy vítáme hosty s otevřenou náručí. V našem domě máme vyhrazený pokoj pro hosty.