„Svatba, na kterou se nezapomíná: Perfektní pro pár, noční můra pro rodiče“
Po účasti na třech podobných svatbách mých přátel, každé s minimálně 100 hosty, jsem už neměla zájem o tak velké akce. Stejně jako nevěsty samotné, jsem chtěla něco jiného.
Po účasti na třech podobných svatbách mých přátel, každé s minimálně 100 hosty, jsem už neměla zájem o tak velké akce. Stejně jako nevěsty samotné, jsem chtěla něco jiného.
Můj vztah s tchyní, Janou, byl vždy napjatý. Vyměňovali jsme si zdvořilostní fráze, ale vždy to bylo napjaté. Nikdy jsem nepochopil důvod našeho napjatého vztahu.
Bez přehánění mohu říci, že kromě svých vnějších atributů jsem byla nevěstou, kterou by mnozí záviděli, s vlastním dvoupokojovým bytem v Praze. Ano, měli jsme city, ale
„Jako každá žena jsem vždy snila o šťastné a silné rodině. Jsem vdaná 10 let a během těchto let jsem svou manželskou roli plnila dokonale – vždy jsem podporovala svého manžela, který přináší domů peníze,“ říká Jana. „Dělala jsem vše, co bylo v mých silách, abych zlepšila náš život jakýmkoli způsobem. Chtěla jsem, aby náš domov byl příjemný, krásný a útulný. Ale…“
Byli manželé sedm let a společně vychovávali svého syna. Jako mnoho rodin, období po narození jejich syna bylo náročné. Bylo těžké vyjít s jedním příjmem.
Návštěvy rodičů jejího manžela každý víkend se staly rutinou pro mladou českou rodinu. Trávit víkendy o samotě jako pár nepřicházelo v úvahu. Její manžel trval na tom, že on a Jana jsou povinni pomáhat jeho rodičům s prací na zahradě. Zpočátku jí to nevadilo, věřila, že fyzická práce je prospěšná a čerstvý vzduch nikomu neublíží. Ale věci se změnily, když objevila finanční nerovnost v podpoře rodiny.
Ano, můj manžel hodně zhubl, ale udělala jsem to záměrně, protože měl nadváhu. Vařím docela dobře, jen bez použití majonézy, ale moje švagrová si nedokáže představit jídla bez ní.
Můj manžel a já jsme zdědili plážový dům po mých rodičích. V posledních letech jsme do něj investovali hodně peněz na renovace a nyní se snažíme splatit dluhy.
Už mám dost jeho nesmyslů. Vždy se snaží překonat své příbuzné. A pak musíme měsíce šetřit na potravinách. Nemyslím si, že to stojí za to.
Ve svých 70 letech znovu našla lásku a rozhodla se vdát. Její děti však odmítly přijít na svatbu, což ji přimělo zpochybnit své rozhodnutí.
Můj telefon je na pokraji výbuchu kvůli neustálým hovorům od mé mámy a tchyně. Každý rozhovor se točí kolem stejného tématu: „Odpusť mu, ty hloupá, žena by měla být moudřejší, nerozbíjej rodinu.“ Když se teď ohlédnu zpět, uvědomuji si, že nebylo co rozbíjet, protože nikdy neexistovala skutečná rodina. Vdala jsem se před více než rokem. Láska mě oslepila.
Mít dítě ve 40 a nerozmazlovat ho je nemožné. Zeptejte se jakéhokoli rodiče, který se rozhodl mít dítě později v životě, a určitě vám to potvrdí. Tak to prostě chodí, ale můj manžel a já jsme s tím nemohli nic dělat. Snažili jsme se o dítě, ale neměli jsme štěstí. Ani o tom nechci mluvit. Teď čelíme důsledkům našich činů.