„Můj bratr a jeho žena si mysleli, že budu hlídat jejich děti: Myslí si, že nezaměstnanost znamená, že mám volno“

Když jsem před několika měsíci přišel o práci, byl to tvrdý úder. Firma se zmenšovala a já byl jedním z mnoha, kteří byli propuštěni. Od té doby aktivně hledám nové příležitosti, chodím na pohovory a snažím se vyjít s málem úspor, které mi zbyly. Je to stresující období, ale jsem odhodlaný se postavit na nohy.

Můj bratr, Petr, a jeho žena, Jana, však mají na mou současnou situaci jiný pohled. Mají dvě malé děti, tři a pět let, a oba pracují na plný úvazek. Nedávno mě oslovili s tím, co nazvali „výhodnou nabídkou pro obě strany“. Navrhli, že když nepracuji, mohl bych během dne hlídat jejich děti. Na oplátku by mi každý týden platili malou částku.

Na první pohled by se to mohlo zdát jako rozumná nabídka. Ale čím více jsem o tom přemýšlel, tím více mi to připadalo jako využívání mé situace. Hlídat dvě malé děti není žádná maličkost a rozhodně to není něco, na co bych se teď cítil připravený. Mé dny jsou už teď plné žádostí o práci, pohovorů a snahy udržet si nějakou normálnost v životě.

Vysvětlil jsem to Petrovi a Janě s nadějí, že to pochopí. Řekl jsem jim, že i když své neteře velmi miluji, prostě nemohu převzít odpovědnost za jejich péči na plný úvazek. Musím se soustředit na hledání nové práce a dostat svůj život zpět do pořádku.

Bohužel to nevzali dobře. Petr mě obvinil z toho, že jsem sobecký a že mi na rodině nezáleží. Jana dodala, že se mi jen snažili pomoci tím, že mi dají něco na práci během dne. Bylo jasné, že věci nevidí z mého pohledu.

Rozhovor skončil na hořkou notu, obě strany se cítily zraněné a nepochopené. Cítil jsem se provinile za to, že jim nemohu pomoci, ale zároveň jsem věděl, že musím upřednostnit své vlastní potřeby a budoucnost.

V následujících týdnech mezi námi zůstalo napětí. Rodinná setkání se stala trapnými, Petr a Jana se mnou sotva mluvili. Bylo bolestivé vidět náš vztah napjatý kvůli tomuto problému, ale stál jsem si za svým rozhodnutím.

Přál bych si říct, že se věci nakonec vyřešily a našli jsme kompromis, ale tak tomu nebylo. Petr a Jana nakonec najali profesionální chůvu, což je finančně zatížilo. Náš vztah už není takový jako dřív a často přemýšlím, jestli někdy budeme tak blízcí jako kdysi.

Tato zkušenost mě naučila cennou lekci o hranicích a důležitosti stát si za svým. I když je rodina důležitá, je klíčové rozpoznat, kdy jste žádáni o víc, než můžete zvládnout. Někdy je nejlepší říct ne pro sebe i pro své blízké.