Můj Plán Pomsty Byl Připraven: „Vaše Nádobí Je Špinavé. Máme Čistší Prasata ve Městě,“ Řekla Jsem Své Tchyni

Nora byla vždy pečlivá osoba. Pyšnila se svým čistým domovem, dobře udržovanou zahradou a bezchybnými způsoby. Ale pokud šlo o její tchyni Emu, nic nebylo dost dobré. Ema měla způsob, jak Noru přimět cítit se malou, bezvýznamnou a neustále nedostatečnou. Bylo to, jako by Ema žila z hledání chyb ve všem, co Nora dělala.

Poslední kapka přišla jedno nedělní odpoledne. Nora strávila celé ráno úklidem domu, přípravou bohatého oběda a zajištěním, aby bylo vše dokonalé pro Emu. Ale jakmile Ema vešla dovnitř, zkroutila nos a řekla: „Tvůj dům divně páchne. Jsi si jistá, že jsi pořádně uklidila?“

Nora skousla jazyk a vynutila si úsměv. „Ano, Emo. Uklidila jsem důkladně.“

Ema nevypadala přesvědčeně. Procházela se po domě, kontrolovala každý kout, každý povrch a každý kus nábytku. Když dorazila do kuchyně, zvedla sklenici z pultu a podržela ji proti světlu. „Tahle sklenice je špinavá,“ prohlásila. „Máme čistší prasata ve městě.“

Nora pocítila vlnu hněvu stoupat uvnitř ní. Měla dost Eminých neustálých kritik a ponižujících poznámek. Rozhodla se, že je čas vzít věci do vlastních rukou.

Během následujících týdnů Nora pečlivě plánovala svou pomstu. Znala Eminy slabosti a nejistoty a byla odhodlaná je využít ve svůj prospěch. Začala tím, že nenápadně zasévala semínka pochybností do Eminy mysli. Dělala nenápadné poznámky o tom, jak o ní ostatní lidé mluví za jejími zády, jak si myslí, že ztrácí svůj dotek, jak ji už tolik nerespektují jako dřív.

Ema, která byla vždy sebevědomá a jistá sama sebou, začala být paranoidní a úzkostná. Začala si druhotně ověřovat své rozhodnutí, zpochybňovat své schopnosti a pochybovat o sobě. Nora sledovala s uspokojením, jak se Emino sebevědomí pomalu hroutí.

Ale Nora tam neskončila. Věděla, že Ema je pyšná na své kuchařské dovednosti, takže se rozhodla sabotovat jednu z Eminých slavných večeří. Nora nabídla pomoc s přípravami a zatímco se Ema nedívala, přidala do polévky příliš mnoho soli, převařila pečeni a spálila dezert.

Když hosté dorazili a ochutnali jídlo, byli zdvořilí, ale nemohli skrýt své zklamání. Ema byla zdrcená. Nemohla pochopit, co se pokazilo. Vždy byla známá svými kulinářskými schopnostmi a teď se cítila jako selhání.

Nora sledovala s pocitem temného uspokojení, jak Eminina pověst utrpěla ránu. Ale jak čas plynul, Nora začala cítit výčitky svědomí. Chtěla Emu naučit lekci, ale nečekala rozsah škody, kterou způsobí.

Ema se stala stále více uzavřenou a depresivní. Přestala pořádat večeře, přestala se stýkat s přáteli a dokonce přestala pečovat o sebe. Nora si uvědomila, že její pomsta zašla příliš daleko.

Jednoho dne se Nora rozhodla konfrontovat Emu a omluvit se za to, co udělala. Ale když dorazila k Eminu domu, našla ho prázdný. Na kuchyňském stole ležel lístek s nápisem:

„Už to nemůžu dál snášet. Odcházím.“

Nora pocítila vlnu paniky. Nikdy nechtěla, aby věci zašly tak daleko. Prohledala dům kvůli jakýmkoli stopám o tom, kam by Ema mohla jít, ale nic nenašla.

Dny se změnily v týdny a stále nebylo po Emě ani stopy. Nora byla pohlcena vinou a lítostí. Chtěla se postavit za sebe, ale tím zničila život jiné osoby.

Na konci si Nora uvědomila, že pomsta jí nepřinesla uspokojení, které očekávala. Místo toho ji nechala prázdnou a plnou výčitek svědomí. Ztratila nejen svou tchyni, ale i část sebe sama.