Ve 32 letech slavím své narozeniny dvakrát ročně. Jednou v den, kdy jsem se narodil, a podruhé v den, kdy mě moje starší sestra zachránila z autonehody. Vytáhla mě jen pár minut předtím, než auto explodovalo. Záchranné služby by včas nedorazily. Tento příběh však nabírá temnější obrat.
Přestože jsem byl nejmladší v rodině, nikdy jsem se necítil rozmazlovaný nebo že by se ke mně chovali shovívavě. Můj bratr a já jsme vyrůstali v malém městě na venkově v Česku. Pro mě to bylo jen obyčejné místo, ale teď mám s čím srovnávat. Naše matka nás vychovávala sama a starala se o malou farmu s několika zvířaty. Tady je můj příběh o tom, jak jsem to všechno opustil.
Byla zvyklá ignorovat kritiku a můj vzhled byl vždy tvrdě posuzován. Ačkoli to nikdy neukázala, napětí bylo hmatatelné.
Za to, že mě vychovala sama, za to, že mě vždy milovala a podporovala. Za to, že mě chránila a projevovala trpělivost. Ale teď mám strach. Nakonec budu muset svůj slib pravděpodobně porušit.