„Po Návštěvě Švagrové Mě Přemohla Nespavost: Žárlivost a Hněv Mě Udržovaly Vzhůru“

Jakub byl vždy lehký spáč, ale po návštěvě své švagrové, Naďi, se jeho nespavost stala nesnesitelnou. Nebyly to jen bezesné noci, které ho trápily; byla to hlodající žárlivost a hněv, které ho udržovaly vzhůru.

Naďa žila v malebné předměstské čtvrti, její dům byl dokonalou kombinací moderní elegance a útulného kouzla. Jakub a jeho manželka Karolína byli pozváni na víkendovou návštěvu. Karolína svou sestru zbožňovala a Jakub s Naďou vždy dobře vycházel. Ale tato návštěva byla jiná.

Když vjeli do Naďina příjezdového prostoru, Jakub si nemohl nevšimnout upraveného trávníku, luxusního auta zaparkovaného v garáži a celkové aury úspěchu, která z Naďina domu vyzařovala. Bylo to v ostrém kontrastu s Jakubovým a Karolíniným skromným bytem ve městě.

Víkend byl plný smíchu, lahodných jídel a dlouhých rozhovorů. Ale pod Jakubovými zdvořilými úsměvy a přikyvováním se bouřila bouře. Nemohl se zbavit pocitu nedostatečnosti, který v něm Naďin úspěch vyvolal. Každý kout jejího domu jako by zesměšňoval jeho vlastní nedostatky.

Poslední noc jejich návštěvy, když seděli kolem ohniště na Naďině zahradě, se Jakub ocitl sám s Naďou. Karolína šla dovnitř pro marshmallows na opékání. Naďa, která cítila Jakubovu neklid, se ho zeptala, jestli je všechno v pořádku.

Jakub váhal, ale pak se rozhodl otevřít. „Naďo, cítíš se někdy jako bys nebyla dost dobrá? Jako by bez ohledu na to, co děláš, to nikdy nestačilo?“

Naďa se na něj podívala s opravdovým zájmem. „Jakube, každý se tak někdy cítí. Ale musíš si pamatovat, že úspěch není jen o materiálních věcech. Je to o tom být šťastný s tím, kým jsi a co máš.“

Jakub přikývl, ale její slova ho příliš neuklidnila. Zbytek večera proběhl v mlze a brzy byli zpět na cestě domů.

Tu noc, když Jakub ležel v posteli vedle Karolíny, nemohl usnout. Jeho mysl přehrávala každý moment jejich návštěvy, každé slovo, které Naďa řekla. Cítil spalující žárlivost vůči jejímu úspěchu a hluboký pocit selhání v sobě samém.

Dny se změnily v týdny a Jakubova nespavost se zhoršovala. Stal se podrážděným a vzdáleným, vybuchoval na Karolínu kvůli maličkostem. Jejich kdysi šťastné manželství začalo trpět pod tíhou jeho nevyřešených pocitů.

Jednoho večera, cestou domů z práce, se Jakub ocitl sedící vedle cizince v autobuse. Muž se představil jako Radek a začal konverzaci. Bylo na Radkově bezstarostné povaze něco, co Jakuba uklidňovalo.

Než se nadál, Jakub vyléval své srdce Radkovi. Mluvil o své žárlivosti vůči Naďe, svých pocitech nedostatečnosti a o tom, jak to ovlivňuje jeho manželství. Radek trpělivě poslouchal a chápavě přikyvoval.

„Jakube,“ řekl Radek po dlouhé pauze, „je v pořádku cítit se někdy žárlivý nebo nedostatečný. Ale nemůžeš dovolit těmto pocitům ovládat svůj život. Musíš si promluvit s Karolínou o tom, jak se cítíš. Miluje tě a pochopí to.“

Jakub přikývl a poprvé po týdnech pocítil záblesk naděje. Poděkoval Radkovi a slíbil si, že si tu noc promluví s Karolínou.

Ale když přišel domů, našel Karolínu sedící na gauči s očima plnýma slz. Podívala se na něj a řekla: „Jakube, musíme si promluvit.“

Když si sedli spolu, Jakub si uvědomil, že jeho nevyřešené pocity už napáchaly více škody, než očekával. Karolína mluvila o tom, jak vzdálený se stal a jak má pocit, že ho ztrácí.

Jakub se snažil vysvětlit své pocity, ale bylo už pozdě. Škoda byla napáchána. Jejich manželství viselo na vlásku a žádné množství rozhovorů nemohlo napravit to, co už bylo zlomeno.

Na konci Jakubova žárlivost a hněv ho stály víc než jen bezesné noci. Stály ho jeho štěstí a lásku jeho života.