Nevěděla jsem, s kým můj manžel mluví, tak jsem tiše vyšla ven a slyšela: „Moje sladké děťátko, tatínek ti zítra koupí pamlsky, spoustu pamlsků“

Vždy jsem důvěřovala svému manželovi, Petrovi. Byli jsme manželé deset let a i když náš vztah měl své vzestupy a pády, nikdy jsem nepochybovala o jeho věrnosti. To se změnilo jednoho osudného večera.

Byl to obyčejný úterní večer. Petr přišel z práce a večeřeli jsme spolu. Naše konverzace byla lehká, většinou o našem dni a obvyklých domácích záležitostech. Po večeři se Petr omluvil, že si musí zavolat. Řekl, že je to kvůli práci, takže jsem tomu nevěnovala pozornost.

Když jsem uklízela kuchyň, slyšela jsem Petrovo hlas z chodby. Jeho tón byl měkký a láskyplný, což bylo v ostrém kontrastu s jeho obvyklým obchodním chováním. Zvědavost mě přemohla a tiše jsem vyšla z kuchyně, abych poslouchala.

„Moje sladké děťátko, tatínek ti zítra koupí pamlsky, spoustu pamlsků,“ šeptal Petr do telefonu.

Srdce mi vynechalo úder. S kým to mluvil? Nemohla jsem si vzpomenout na žádné nedávné rozhovory o kupování pamlsků pro někoho. Neměli jsme děti a náš pes zemřel před několika měsíci. Jediným logickým vysvětlením bylo, že mluvil s dítětem nebo mazlíčkem někoho jiného.

Cítila jsem, jak se mi v žaludku tvoří uzel, zatímco jsem dál poslouchala. Petrovo hlas byl plný tepla a něhy, emocí, které ke mně už dlouho neprojevoval. Rozhodla jsem se ho konfrontovat později ten večer.

Po skončení hovoru se Petr vrátil do obývacího pokoje, kde jsem předstírala, že sleduji televizi. Cítila jsem, jak mi srdce buší v hrudi, když jsem se snažila sebrat odvahu zeptat se ho na ten hovor.

„S kým jsi mluvil?“ zeptala jsem se a snažila se udržet svůj hlas klidný.

Petr vypadal na chvíli překvapeně, než se rychle vzpamatoval. „Ach, to byl jen pracovní hovor,“ odpověděl nenuceně.

Věděla jsem, že lže. „Pracovní hovor? Znělo to, jako bys mluvil s dítětem nebo mazlíčkem.“

Petrův obličej zrudl vztekem. „Proč odposloucháváš mé hovory? Nevěříš mi?“

Jeho obranná reakce jen posílila mé podezření. „Neodposlouchávala jsem tě. Jen jsem tě náhodou slyšela. A ano, věřím ti, ale tvůj tón byl… jiný.“

Petr přimhouřil oči a zamračil se na mě. „Jsi směšná. Byl to jen pracovní hovor.“

Nechtěla jsem ho dál tlačit, takže jsem to prozatím nechala být. Ale semínko pochybností bylo zaseto v mé mysli a během následujících dnů rostlo.

O týden později naše sousedka paní Nováková zmínila, že její siamská kočka porodila vrh koťat. Věděla, že jsme uvažovali o pořízení nového mazlíčka po smrti našeho psa a nabídla nám jedno z koťat za rozumnou cenu.

Nadšená z představy nového chlupatého přítele jsem ten večer nadhodila nápad Petrovi. K mému překvapení reagoval rozzlobeně.

„Teď si nemůžeme dovolit kotě!“ vykřikl. „Máme už dost výdajů!“

Byla jsem jeho výbuchem zaskočená. „Ale paní Nováková ho nabízí za velmi nízkou cenu. Nebude to zatěžovat náš rozpočet.“

Petrův obličej se zkřivil vztekem. „Řekl jsem ne! Konec diskuse!“

Jeho reakce byla naprosto neobvyklá a jen prohloubila mé podezření. Co skrýval?

Odhodlaná zjistit pravdu jsem se rozhodla provést vlastní vyšetřování. Během následujících dnů jsem pečlivě sledovala Petrovo chování a jeho telefonní hovory. Stával se stále tajnůstkářštějším, často odcházel z domu kvůli hovorům nebo se zamykal ve své kanceláři.

Jednoho večera, když byl Petr venku zařizovat pochůzky, využila jsem příležitosti a prohlédla jeho telefon. Ruce se mi třásly, když jsem procházela jeho zprávy a seznam hovorů. A tam to bylo—série zpráv vyměněných s někým jménem „Miláček.“

Zprávy byly plné láskyplných slov a slibů pamlsků a dárků. Srdce mi kleslo, když jsem si uvědomila, že Petr měl poměr. „Sladké děťátko,“ s kterým mluvil, nebylo dítě ani mazlíček; byla to jiná žena.

Když se Petr tu noc vrátil domů, konfrontovala jsem ho s důkazy. Nezapíral to. Místo toho na mě zaútočil a obvinil mě z jeho nevěry a nazval mě příliš kontrolující.

Naše manželství se tu noc rozpadlo. Důvěra, která nás kdysi držela pohromadě, byla nenávratně zničena. Krátce poté jsme podali žádost o rozvod a já se odstěhovala z našeho domova.

Na konci nebyly žádné šťastné konce ani usmíření. Pravda vyšla najevo, ale přinesla jen bolest a zlomené srdce. Když jsem začínala svůj nový život sama, nemohla jsem si pomoci přemýšlet o tom, jak se věci mohly tak pokazit a jestli existoval nějaký způsob, jak zachránit naše manželství dříve, než bylo příliš pozdě.