Dvě Přítelkyně v Šedesáti se Rozhodly Společně Bydlet a Pronajmout Dům. Tohle se Stalo

Jana a Karla byly přítelkyně více než 40 let. Seznámily se na vysoké škole, sdílely nespočet vzpomínek a podporovaly se navzájem v dobrém i zlém. Nyní, obě v raných šedesátých letech, se ocitly na rozcestí. Jejich děti se odstěhovaly, jejich manželé zemřeli nebo je opustili a ony žily samy ve velkých, prázdných domech.

Jednoho večera u sklenky vína navrhla Jana nápad. „Proč se nenastěhujeme k sobě? Mohly bychom pronajmout jeden z našich domů a vydělat si nějaké peníze navíc. Bylo by to zábavné, jako za starých časů.“

Karliny oči se rozzářily. „To je skvělý nápad! Mohly bychom si rozdělit nájem a účty. Navíc by bylo fajn mít společnost.“

Strávily následující týdny plánováním svého nového bydlení. Janin dům byl větší a v lepší čtvrti, takže se rozhodly nastěhovat tam a pronajmout Karlin dům. Inzerovaly Karlin dům na populárním webu s pronájmy a rychle našly nájemníka ochotného platit dobrou cenu.

První měsíce byly úžasné. Užily si vzájemnou společnost, vzpomínaly na minulost a dokonce začaly malou zahrádku na dvorku. Příjem z pronájmu byl příjemným bonusem, který jim umožnil dopřát si malé luxusy, které si dříve nemohly dovolit.

Nicméně věci se začaly zhoršovat. Nájemník v Karlině domě začal zmeškávat platby nájmu. Nejprve to bylo jen o pár dní později, ale brzy to byly týdny. Jana a Karla se snažily kontaktovat nájemníka, ale jejich hovory a zprávy zůstaly bez odpovědi.

Frustrované a znepokojené se rozhodly navštívit dům. To, co našly, je šokovalo. Dříve upravený dům byl nyní v nepořádku. Trávník byl zarostlý, barva se loupala a všude byly známky zanedbání. Uvnitř to bylo ještě horší. Nájemník odešel bez oznámení, zanechal za sebou nepořádek z rozbitého nábytku, odpadků a dokonce i nějaké strukturální poškození.

Jana a Karla byly zdrcené. Spoléhaly na příjem z pronájmu k doplnění svých důchodových fondů a nyní čelily nákladným opravám. Snažily se znovu kontaktovat nájemníka, ale zjistily, že poskytl falešné informace na své nájemní přihlášce.

Bez jiných možností se rozhodly podniknout právní kroky. Proces byl dlouhý a stresující, vyčerpávající jak jejich finance, tak jejich duševní sílu. Mezitím společné bydlení začalo napínat jejich přátelství. Malé neshody ohledně domácích prací a osobních zvyků eskalovaly do plnohodnotných hádek.

Jana postrádala své tiché rána s šálkem kávy a knihou, zatímco Karla toužila po svém vlastním prostoru pro malování bez přerušení. Dříve radostná atmosféra se změnila na napjatou a nepříjemnou.

Po několika měsících právních bitev a rostoucích nákladů na opravy se jim konečně podařilo dům dát do pořádku a našly nového nájemníka. Ale škoda už byla napáchána. Jejich přátelství bylo napjaté k nepoznání a finanční břemeno si vybralo svou daň.

Na konci se Jana a Karla rozhodly jít každá svou cestou. Karla se vrátila do svého domu a Jana zůstala ve svém. Stále byly v kontaktu, ale blízkost, kterou kdysi sdílely, byla pryč.

Jejich příběh slouží jako varování o výzvách spojených s mícháním přátelství s finančními podniky. Co se zdálo jako dokonalý plán, se změnilo v noční můru, která je obě emocionálně i finančně vyčerpala.