„Budeš litovat, že jsi nechala takového muže jít“: Řekl mi můj manžel

Ten den si pamatuji živě. Můj manžel Karel, se kterým jsem byla sedm let, se mi podíval přímo do očí a řekl: „Budeš litovat, že jsi nechala takového muže jít.“ Jeho slova bolela, ale byla jen špičkou ledovce. Naše manželství se rozpadalo už roky a měla jsem nespočet důvodů k podání žádosti o rozvod. Přesto jsem to stále odkládala, doufajíc, že se věci nějak zlepší. Netušila jsem, že moje tchyně, Jana, a švagrová, Petra, jsou odhodlané udělat z mého života peklo a tlačit mě k okraji propasti.

S Karlem jsme se seznámili na vysoké škole. Byl okouzlující, inteligentní a uměl mě přimět cítit se jako nejdůležitější osoba na světě. Brzy po promoci jsme se vzali a nějakou dobu bylo všechno v pořádku. Ale jak čas plynul, začaly se objevovat trhliny. Karel se stal stále více kontrolujícím a jeho hněv se rozhořel kvůli nejmenším věcem. Chodila jsem po špičkách, neustále se snažíc vyhnout jeho hněvu.

Jana a Petra mi nepomáhaly. Naopak, zdálo se, že si užívají mého utrpení. Jana často přicházela neohlášená, kritizujíc vše od mého vaření po úklid. Petra zase šířila o mně pomluvy, vykreslujíc mě jako neschopnou manželku a matku. Jejich neustálé vměšování jen přilévalo olej do ohně, což už tak těžkou situaci činilo nesnesitelnou.

Snažila jsem se s Karlem mluvit o chování jeho rodiny, ale vždy stál na jejich straně. „Jen se snaží pomoci,“ říkal lhostejně. „Měla bys být vděčná.“ Vděčná? Za co? Za to, že jsem byla neustále ponižována a podkopávána? Cítila jsem se uvězněná, bez nikoho, na koho bych se mohla obrátit.

Poslední kapkou bylo, když jsem zjistila, že mě Karel podvádí. Na jeho telefonu jsem našla textové zprávy od ženy jménem Magdaléna, plné flirtování a plánů na setkání. Moje srdce se rozpadlo na milion kousků. Konfrontovala jsem ho, ale neprojevil žádnou lítost. „Kdybys byla lepší manželka, nemusel bych hledat jinde,“ vyprskl.

Tu noc jsem si sbalila tašku a odešla. Zůstala jsem u kamaráda, Tomáše, který mi nabídl rameno k pláči a místo k pobytu. Tomáš byl vždy dobrým přítelem a jeho podpora pro mě znamenala svět. Ale i s jeho povzbuzením jsem měla problém udělat další krok. Myšlenka na rozvod, na to, že budu muset čelit Karlovi a jeho rodině u soudu, byla děsivá.

Týdny se změnily v měsíce a já stále nepodala žádost o rozvod. Karel mi neustále volal a psal, střídajíc omluvy a výhrůžky. Jana a Petra zesílily své úsilí, šíříc o mně lži komukoli, kdo by je poslouchal. Cítila jsem se, jako bych se topila, bez cesty ven.

Jednoho dne mě Tomáš posadil a řekl: „Musíš to udělat, pro své vlastní dobro. Zasloužíš si lepší.“ Jeho slova mi dala potřebný impuls. Konečně jsem podala žádost o rozvod, ale proces nebyl ani zdaleka hladký. Karel bojoval na každém kroku, protahujíc řízení a vznášejíc nesmyslné požadavky. Jana a Petra pokračovaly ve své špinavé kampani, snažíc se obrátit všechny proti mně.

Rozvod trval více než rok, než byl dokončen. Na konci jsem byla emocionálně i finančně vyčerpaná. Karel dostal dům a já zůstala s ničím než svou důstojností. Přestěhovala jsem se do malého bytu a začala znovu budovat svůj život, den po dni.

Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že Karel měl v jedné věci pravdu: opravdu lituji, že jsem ho nechala jít. Ale ne z důvodů, které si myslel. Lituji, že jsem neodešla dříve, že jsem se nepostavila za sebe a neuznala svou vlastní hodnotu. Roky, které jsem s ním strávila, byly noční můrou, ale naučily mě cennou lekci. Zasloužím si lepší a už nikdy se nespokojím s ničím menším.