Ve 47 letech jsem zjistila, že čekám dítě, což otřáslo základy mé rodiny i mým vlastním světem. Místo radosti přišla vlna strachu, nepochopení a starých křivd, které jsme s manželem i dětmi dlouho skrývali. Toto je můj příběh o bolesti, naději a odvaze stát se matkou v době, kdy to nikdo nečekal – ani já sama.
Moje nejlepší kamarádka Jana se nedávno stala mámou a všechno se změnilo. Naše dříve nerozlučné pouto je napjaté, protože se naprosto oddala svému dítěti a na naše přátelství i sebe samu úplně zapomněla. Přemýšlím, jestli naše přátelství přežije tuhle novou životní etapu, nebo jestli je čas nechat to být.
Celý život jsem věřila, že opravdové přátelství je bezpodmínečné. S Evou jsme byly nerozlučné, dokud jsem jí přestala být užitečná. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem byla slepá, nebo jestli je tohle prostě realita lidských vztahů.
Jmenuji se Klára a celý život jsem měla po boku svou nejlepší kamarádku Lenku. Když se jí narodila dcera, všechno se změnilo – naše přátelství, její svět i já sama. Příběh o tom, jak mateřství dokáže prověřit i ta nejsilnější pouta a jestli je možné najít cestu zpět.
Jmenuji se Hana a po smrti manžela žiji sama v pražském paneláku. Moje děti mají vlastní životy a já se potýkám s pocitem osamění a zbytečnosti. Sdílím svůj příběh, abych našla radu, útěchu a možná i nové přátele.
Měli by dospělé děti žít blízko svých rodičů? Nedávný rozhovor s mojí matkou mě přiměl tuto otázku hluboce promyslet. Věřím, že nejsem jediná, kdo se s tímto problémem potýká. Mluvili jsme o tom, jak rychle děti rostou. Ještě včera jsem vedla svou dceru do první třídy, a dnes maturuje a připravuje se na odchod z domova. Musíme se
Bylo jasné, že se usmívala na život a život se usmíval na ni. Žena prošla kolem Jakuba na vysokých podpatcích a ani si ho nevšimla. Muž pocítil záchvěv lítosti.
