Jsem obyčejná žena, která kvůli lepšímu životu pracovala patnáct let v zahraničí. Po návratu jsem si splnila sen o vlastním domě, ale teď mě trápí, jaký vliv budou mít rodiče mého zetě na mou rodinu a vnoučata. Bojím se, že jejich hodnoty a způsoby mohou všechno, co jsem vybudovala, zničit.
Vždy jsem věřil, že naše rodina je nerozbitná, ale šokující odhalení od mého zetě tuto iluzi rozbilo. Snažil jsem se pochopit jeho motivy, ale některé činy se vymykají rozumu. Myslel jsem, že s dcerou máme nezlomné pouto, dokud její manželství nepřineslo nečekané výzvy.
Můj zeť má talent na vyvolávání problémů. Jeho neústupnost v obhajobě toho, co považuje za správné, často vede k zbytečným konfliktům, i kvůli drobnostem, jako je zapomenutá objednávka v restauraci. Jeho konfrontační povaha ho stála už několik zaměstnání a udržuje ho v cyklu nezaměstnanosti. Za poslední rok vystřídal šest různých prací.
Před rokem se naše dcera Eliška provdala za svého vysokoškolského miláčka, Jakuba. Zdálo se, že si myslel, že narazil na zlatou žílu, protože vlastníme malý rodinný podnik. Netušil však, že realita tvrdé práce je hned za rohem.
Manžel mé dcery má sklon vyvolávat problémy. Jeho neustálé trvání na tom, co považuje za správné, často vede k zbytečným konfliktům, i kvůli drobnostem, jako je zapomenutí číšníka dolít mu vodu. Jeho konfrontační povaha ho stála jedno zaměstnání za druhým, což ho udržuje v cyklu nezaměstnanosti. Za poslední rok prošel šesti různými zaměstnáními.
V srdci Čech, zeť Emilie, Jakub, bojuje o své místo v rodině. Navzdory svému úsilí se cesta k přijetí ukazuje jako náročnější, než si kdy dokázal představit.
Svatba naší dcery přinesla do naší rodiny radost, ale nedostatek závazku jejího manžela k našemu rodinnému podniku brzy odhalil trhlinu, kterou nešlo zacelit.
Problém je v tom, že můj zeť nedělá nic pro to, aby se v domě cítil jako doma. Říká nám, že nic nedělá, protože
„Měla jsem spoustu nákupů, které jsem musela odnést – jízda autobusem nepřipadala v úvahu. Moje dcera nechtěla žádat svého manžela, protože znala jeho postoj, takže jsem musela spolknout svou hrdost a požádat ho sama.“
Ve 35 letech mi lékaři řekli, že nikdy nebudu mít děti. Můj manžel a já jsme byli zdrceni. Pak jsem zázračně otěhotněla a narodila se nám dcera. Ale jak rostla, naše radost se změnila v obavy.
Dokonce jsme připravili jednopokojový byt jako dárek. Krásně jsme ho zrenovovali a luxusně zařídili. Ale zatím jsme dárek nepředali. Nevěříme našemu zeťovi.
Nerozumím svému zeti. Zakazuje mi chodit k nim domů a starat se o mého vnuka. Můj zeť je velmi dobrý manžel. Miluje mou dceru, dobře vydělává a je skvělou hlavou rodiny. Také velmi miluje svého syna, ale protože hodně pracuje, vidí ho jen když spí a o víkendech. Problém je, že věří, že jeho
