Jednoho večera jsem konečně našla odvahu říct svému manželovi, že už nebudu dělat všechno sama. Roky jsem žila v tichém hněvu a únavě, až jsem jednoho dne vybuchla. Můj příběh je o nastavování hranic, bolesti a naději, že i ženy v Česku mohou říct dost.
První večer, kdy mi manžel oznámil, že jeho matka se k nám nastěhuje, jsem měla pocit, že se mi hroutí svět. V tom příběhu popisuji, jak jsem bojovala za své hranice a důstojnost, zatímco moje manželství i já sama jsme se ocitli v ohrožení pod tíhou dominantní tchyně. Příběh je o odvaze postavit se za sebe a hledání odpovědi na otázku, zda lze zachránit rodinu, aniž bych ztratila samu sebe.
Všechno se zhroutilo během jediné hádky, když po mně manželova rodina chtěla, abych prodala náš byt kvůli dluhům švagra. Poprvé v životě jsem se rozhodla postavit sama za sebe a svůj domov. Tento příběh je o odvaze říct ne a o tom, co znamená být ženou, která si konečně váží sama sebe.
Probudil mě zvuk rozbitého hrnku a manželův hlas plný výčitek. Roky jsem žila ve stínu jeho potřeby mít vše pod kontrolou, balancovala jsem mezi touhou po klidu a vlastním sebevědomím. V každodenních hádkách, tichu a nevyřčených slovech jsem hledala sílu najít samu sebe.
Jmenuji se Jana a za mým úsměvem se skrývá bolest, kterou nikdo nevidí. Každý den utíkám do práce, abych unikla manželově kritice a nepochopení, a postupně ztrácím sama sebe. Když už nevím, jak dál, musím si položit otázku, jestli mám odvahu změnit svůj život.
Jmenuji se Jana a žiju v Praze, v manželství s Petrem už deset let. Na první pohled vypadá můj život jako splněný sen, ale za zavřenými dveřmi našeho bytu se odehrává tichý boj mezi láskou, penězi a lidskou důstojností. Každý den přemýšlím, jestli jsem to já, kdo udělal chybu, nebo jestli už přišel čas zvolit sebe a své štěstí.
