Jmenuji se Alena a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou pro svou dceru Kláru. Místo vděku a blízkosti jsem však sledovala, jak se z ní stává člověk, který za své neštěstí viní všechny kolem sebe. Dnes stojím před otázkou, kde jsem udělala chybu – a jestli je ještě šance to napravit.
Jmenuji se Ondřej a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali ze školy, že můj syn Matěj omdlel a zranil se. Vždycky jsem ho učil, jak se má zachovat, když cítí, že na něj jde slabost, ale tentokrát to neudělal. Když jsem zjistil, co se ve třídě skutečně stalo, roztrhl mě vztek i bezmoc.
Jmenuji se Klára a od malička mě fascinovala hudba, ale moji prarodiče mi každý rok dávají panenky a stavebnice, které mě nikdy nebavily. Můj příběh je o tom, jak těžké je být slyšen, když vaše touhy narážejí na tradice a očekávání rodiny. Přestože mě to bolelo, naučila jsem se bojovat za své sny a hledat cestu k porozumění.
Jmenuji se Jana a v malém městě na Vysočině jsem se snažila skloubit práci projektantky zahrad s výchovou svého syna Tomáše. Jako samoživitelka jsem často volila rychlá řešení místo toho, abych podporovala jeho zvídavost a sny. Příběh vypráví o zlomovém okamžiku, kdy jsem pochopila, že skutečná síla rodičovství spočívá v podpoře a důvěře, ne v odpovědích.
Jsem Marie a miluji svá vnoučata, Davida a Klárku. Jenže výchova mé snachy Lucie mě dohání k zoufalství – děti jsou rozmazlené, doma vládne chaos a já mám pocit, že ztrácím kontakt s vlastním synem. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou k rodině a vlastním přesvědčením.
Jmenuji se Lenka a nikdy bych nevěřila, že mě něco takového potká. Můj šestiletý syn Matěj mi jednoho večera oznámil, že už mě nemá rád a chce žít s tátou. Ten okamžik mi převrátil život naruby a donutil mě přemýšlet, kde jsem udělala chybu.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s tím, jak být dobrou matkou své dceři Kláře. V touze ochránit ji před zklamáním jsem jí často brala možnost objevovat svět po svém. Teprve když jsem viděla, jak se v ní dusí vlastní sny, jsem pochopila, že někdy je lepší dát dítěti prostor k růstu, i když to znamená pustit ho z náruče.
Jsem obyčejná žena, která kvůli lepšímu životu pracovala patnáct let v zahraničí. Po návratu jsem si splnila sen o vlastním domě, ale teď mě trápí, jaký vliv budou mít rodiče mého zetě na mou rodinu a vnoučata. Bojím se, že jejich hodnoty a způsoby mohou všechno, co jsem vybudovala, zničit.
Jmenuji se Lukáš a vyrůstal jsem v rodině, kde máma, paní Jana, žila jen pro šetření a budoucnost. Spolu se sestrou Bárou jsme se snažili najít rovnováhu mezi jejími přísnými pravidly a touhou po obyčejném štěstí. Tento příběh je o napětí, které vzniká, když láska k rodině naráží na strach z chudoby a nepochopení.
