Jmenuji se Štěpán a po letech jsem se vrátil do rodné vesnice na Vysočině, kde mě čekaly staré rány, rodinné konflikty a minulost, kterou jsem nikdy nezpracoval. Musel jsem čelit otci, který mě kdysi vyhnal z domu, i bratrovi, s nímž nás rozdělila závist a nepochopení. V této dramatické zpovědi o návratu domů hledám odpuštění – nejen od druhých, ale hlavně od sebe.
Jmenuji se Ivana a každý víkend se pro mě mění v boj o vlastní duši. Mezi očekáváními tchyně a tchána a touhou po klidu se ztrácím sama sobě. Tahle zpověď je o tom, jak jsem hledala rovnováhu mezi povinnostmi a svým štěstím.
Všechno začalo jedním rozhovorem s dědečkem, který mi vyprávěl o dvou ohních v každém z nás. Celý život jsem bojoval s vlastním vztekem a závistí, až mě to málem stálo rodinu. Teprve když jsem přišel o všechno, pochopil jsem, co mi chtěl dědeček říct.
Jmenuji se Klára a můj život se během jednoho večera obrátil vzhůru nohama, když mi tchyně oznámila, že musíme opustit náš domov kvůli jejím problémům. Zatímco se snažím být oporou svému manželovi Petrovi, cítím, jak se ve mně hromadí zoufalství a vztek z neustálého ustupování. Bojuji s otázkou, zda mám právo postavit se za sebe a naši dceru, nebo jestli musím obětovat vlastní štěstí kvůli rodině.
Jedné deštivé noci jsem zaslechl zoufalý výkřik v našem starém pražském průchodu a rozhodl se zasáhnout. To, co jsem objevil, roztrhalo na kusy nejen moje představy o vlastní rodině, ale i o sobě samém. Teď stojím na rozcestí, kde musím volit mezi pravdou, loajalitou a vlastním svědomím.
Odjakživa jsem byla opatrná a raději jsem mlčela, než abych se hádala. Věřila jsem, že naše manželství s Markem je pevné, i když bez velkých vášní. Když jsem však zjistila pravdu o jeho tajemství, zhroutil se mi celý svět.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se pohádal s otcem tak, že jsme spolu roky nepromluvili. Vždy jsem v sobě cítil dva ohně – jeden plný hněvu, druhý toužící po smíření. Teprve když bylo téměř pozdě, pochopil jsem, jakou cenu má odpuštění a jak hluboko dokáže bolest zakořenit v rodině.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten večer, kdy jsem jako lékař udělal rozhodnutí, které mi navždy změnilo život. Chtěl jsem jen spravedlnost a pořádek, ale místo toho jsem způsobil bolest, kterou už nikdy nevezmu zpět. Tento příběh je o vině, pýše a o tom, jak těžké je někdy odpustit sám sobě.
Jmenuji se Karel Novotný a nikdy nezapomenu na noc, kdy se naše rodina musela rozhodnout, zda opustíme domov v pohraničí během Sudetské krize. Vzpomínky na hádky s otcem, strach o mladší sestru a pocit zrady od sousedů mě pronásledují dodnes. Tento příběh je o odvaze, zradě a o tom, jak těžké je někdy zůstat věrný sám sobě i své zemi.
Jednoho rána jsem na pardubickém nádraží čekal na vlak, který měl být únikem z mého nudného života. Místo klidné cesty jsem se však stal svědkem události, která mě donutila přehodnotit vše, čemu jsem věřil. Tato cesta mi obrátila život naruby a postavila mě před rozhodnutí, která jsem si nikdy neuměl představit.
Sedím v kuchyni rodičovského bytu a poslouchám, jak na mě maminka naléhá, abych odpustila Petrovi jeho nevěru. V hlavě mi víří vzpomínky na zradu, bolest i vlastní touhu odejít, ale rodinný tlak je obrovský. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj mezi tím, co chci já, a tím, co ode mě očekává má rodina.
V srdci Prahy, mezi starými uličkami, jsem se ocitl v konfliktu mezi dvěma plameny uvnitř mé duše. Jeden plamen mě vedl k lásce a porozumění, zatímco druhý k hněvu a nenávisti. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučil naslouchat tomu správnému plameni a jak mě to změnilo navždy.
