Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se pohádal s otcem tak, že jsme spolu roky nepromluvili. Vždy jsem v sobě cítil dva ohně – jeden plný hněvu, druhý toužící po smíření. Teprve když bylo téměř pozdě, pochopil jsem, jakou cenu má odpuštění a jak hluboko dokáže bolest zakořenit v rodině.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na ten večer, kdy jsem jako lékař udělal rozhodnutí, které mi navždy změnilo život. Chtěl jsem jen spravedlnost a pořádek, ale místo toho jsem způsobil bolest, kterou už nikdy nevezmu zpět. Tento příběh je o vině, pýše a o tom, jak těžké je někdy odpustit sám sobě.
Jmenuji se Karel Novotný a nikdy nezapomenu na noc, kdy se naše rodina musela rozhodnout, zda opustíme domov v pohraničí během Sudetské krize. Vzpomínky na hádky s otcem, strach o mladší sestru a pocit zrady od sousedů mě pronásledují dodnes. Tento příběh je o odvaze, zradě a o tom, jak těžké je někdy zůstat věrný sám sobě i své zemi.
Jednoho rána jsem na pardubickém nádraží čekal na vlak, který měl být únikem z mého nudného života. Místo klidné cesty jsem se však stal svědkem události, která mě donutila přehodnotit vše, čemu jsem věřil. Tato cesta mi obrátila život naruby a postavila mě před rozhodnutí, která jsem si nikdy neuměl představit.
Sedím v kuchyni rodičovského bytu a poslouchám, jak na mě maminka naléhá, abych odpustila Petrovi jeho nevěru. V hlavě mi víří vzpomínky na zradu, bolest i vlastní touhu odejít, ale rodinný tlak je obrovský. V příběhu popisuji svůj vnitřní boj mezi tím, co chci já, a tím, co ode mě očekává má rodina.
V srdci Prahy, mezi starými uličkami, jsem se ocitl v konfliktu mezi dvěma plameny uvnitř mé duše. Jeden plamen mě vedl k lásce a porozumění, zatímco druhý k hněvu a nenávisti. Tento příběh je o tom, jak jsem se naučil naslouchat tomu správnému plameni a jak mě to změnilo navždy.
