Od dětství jsem byla ta druhá – sestra nemocného bratra, která měla být vždy silná a obětavá. Po maturitě jsem utekla z domova, protože jsem už nemohla snášet máminy výčitky a nenávistné zprávy. Teď žiju sama v Praze, ale její slova mě pronásledují každý den.