Jmenuji se Nikola a vždy jsem byla přesvědčená, že všechno zvládnu sama. Když jsem se rozhodla rodit doma, věřila jsem, že tím ochráním svou rodinu a dokážu svou sílu. Můj příběh je o odvaze, tvrdohlavosti i o tom, jak tenká je hranice mezi nezávislostí a osaměním.
Jmenuji se Petr Novotný a jednoho deštivého večera jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku, když ji srazilo auto na přechodu v našem malém městě. Viník, mladý kluk z vedlejší vesnice, byl zničený stejně jako já – a já stál před rozhodnutím, jestli ho nenávidět, nebo mu odpustit. Můj příběh je o bolesti, vině, rodinných konfliktech a hledání síly v odpuštění.
Jsem Nicole, mladá žena, která se rozhodla rodit doma, aby mohla pečovat o svého nemocného manžela Michala. Přes veškerou přípravu se porod zkomplikoval a já musela čelit následkům svého rozhodnutí. Tento příběh je o odvaze, lásce a tragédii, která změnila můj život navždy.
Emilie byla živá duše, plná života a smíchu, dokud tragická nehoda nezměnila vše. Byla sražena autem, když jela na kole do práce, a upadla do kómatu. Její manžel, Michal, ji navštěvoval každý den, držel se naděje, že se probudí. Když se dozvěděl, že bude otcem, musel čelit srdcervoucímu rozhodnutí pojmenovat jejich syna po ženě, kterou miloval a ztratil.
Malé dítě se zatoulalo do rušné křižovatky, držíc v ruce malou hračku, zatímco nepozorný řidič přehlédl hrozící nebezpečí. Tento srdcervoucí incident je důraznou připomínkou důležitosti bdělosti na silnicích.
Rok po naší svatbě jsem otěhotněla a porodila našeho syna, Jakuba. Ale pak přišla tragédie — můj milovaný manžel zemřel při autonehodě na cestě domů.
Jana jemně dotkla ramene spícího muže. Ten se posadil na posteli. „Navštívil tě tvůj bratr ve snech znovu?“ „Co?“ zeptala se jeho žena smutně. „Ano,“ Bedřich vstal a šel do koupelny. Karel byl Bedřichův dvojče. Jako děti vypadali velmi podobně, ale v každém jiném ohledu se lišili. Bedřich vyrostl chytrý a poslušný. Po škole začal
