Moje tchyně se chová jako rozmazlené dítě. Je dospělá, brzy jí bude 60 let, ale chová se velmi nezrale. Můj manžel je její jediný syn. Podporuje ji ve všem a prostě svou matku miluje. Myslím, že toho ráda využívá. Jsem už matkou dvou dětí. Plánujeme třetí dítě. Uvědomuji si, že doma,
Naše rodina byla vždy velmi soudržná, s úspěchy v práci, vztazích a zdraví. To nám umožnilo udržovat teplé a láskyplné vztahy. Nedávné události však tyto vazby napjaly.
Miluji svého manžela a naši krásnou dceru. Máme spolu šťastný život. Můj manžel tvrdě pracuje, aby nás zabezpečil a udělal naši rodinu šťastnou. Snažím se držet krok, starám se o náš domov a rodinu. Ale ne všechno může být dokonalé. Posledních osm let mě moje tchyně neustále ponižuje, když nikdo jiný není kolem.
Nemůže žít v takových podmínkách, takže to je ono. Vezmi hadr a já uklidím zbytek domu, protože ty to neumíš pořádně. Pak samozřejmě nic.
Nejprve jsem se snažila jí zavděčit, ale pak jsem si uvědomila, že to nemá smysl. Když jsme se přestěhovali do vlastního domu, věci se jen zhoršily.
Matka mého manžela se zdála být splněným snem, dokud jsme se nerozhodli pro rozvod. Tehdy se ukázala její pravá tvář a já si příliš pozdě uvědomila, že máma měla celou dobu pravdu.
Po léta jsem snášela neustálou kritiku a nespokojenost své snachy ohledně každého dárku, který jsem jí dala. Dosáhlo to bodu, kdy jsem to už nemohla vydržet. Každé gesto bylo překrouceno na urážku, a tak jsem se rozhodla přestat.
Tady je důvod, proč se tak cítím. Jsem vdaná za Jana už 12 let. Vždy jsme měli dobrý vztah. Oba jsme velmi klidní a vyrovnaní lidé, ale jeho matka byla vždy zdrojem stresu.
Nemohla jsem tomu uvěřit a myslela jsem si, že je to krutý vtip. Vždycky jsem věřila, že máme silnou, soudržnou rodinu. Myslela jsem si, že nás otec zradil. Ale pak jsem se dozvěděla pravdu.
Zůstala jsem blízko s tátou a často trávila léta návštěvami u jeho rodičů (mých prarodičů) v malém přímořském městečku. Deset let po jejich rozvodu se máma znovu vdala a nyní trvá na tom, abych se sblížila s novou nevlastní sestrou, Evou, jejíž nedostatek taktu je nesnesitelný.
Zůstala jsem blízko s tátou a často trávila léta návštěvami u jeho rodičů (mých prarodičů) v malém přímořském městečku. Deset let po rozvodu se máma znovu vdala a teď trvá na tom, abych se sblížila se svou novou nevlastní sestrou, ale její nedostatek taktu je nesnesitelný.
Majíc dva syny a dceru, byla jsem nesmírně šťastná při myšlence, že moje dcera bude první, která se vdá. Avšak, když nám představila svého snoubence, mé instinkty mi napověděly, že něco není v pořádku. Nevzbudil mou důvěru. Jsem hrdá na to, že umím číst lidi, a někdo tak přehnaně milý a pozitivní určitě něco skrývá.
