Pracuji jako zdravotní sestra na oddělení neurorehabilitace v Brně. Jednoho dne se musím postavit tváří v tvář své minulosti, když na oddělení přijímají mou odcizenou sestru, o kterou se nikdo nechce postarat. Příběh je o bolesti, vině, rodinných křivdách a otázce, kde končí naše povinnost vůči těm, které jsme kdysi milovali.
Dědictví po strýci mi obrátilo život naruby. S bratrem jsme se museli postavit nejen zarostlé zahradě, ale i starým rodinným křivdám. Nakonec jsme pochopili, že opravdová hodnota dědictví není v půdě, ale v tom, co spolu dokážeme překonat.
Jmenuji se Zuzana a nikdy bych nevěřila, že budu muset vyhodit vlastního bratra z našeho bytu na Žižkově. Tahle bolestná zkušenost mě naučila, jak těžké je postavit se vlastní rodině a chránit svůj klid, když všichni kolem čekají, že se obětuji. Je to příběh o ztrátě důvěry, o hranicích a o tom, jaké to je, když se vlastní domov stane bitevním polem.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní bratr dokáže tak zradit. Po mamčině mrtvici jsem zůstala sama na všechno, zatímco Michal plánoval prodat její byt a zmizet s penězi. Od té doby se snažím pochopit, kde se v rodině bere tolik bolesti a jestli vůbec někdy najdu sílu odpustit.
Sedím v kuchyni našeho starého domu a slyším, jak bratr Petr křičí: ‚Takže dům je jen tvůj? Tím jsme skončili.‘ V tu chvíli se mi zhroutila celá představa o rodině a bezpečí. Příběh o tom, jak dědictví po rodičích roztrhalo naši rodinu na kusy.
Po letech v Brně jsem se vrátila do bytu své sestry Jany a jejího manžela Tomáše. Můj návrat ale rozvířil staré rány a odhalil pravdu, kterou nikdo nechtěl slyšet. Teď stojím před otázkou, jestli jsem zničila jejich manželství, nebo jen odhalila to, co už dávno nefungovalo.
Na jedno deštivé odpoledne mi zavolali z nemocnice, že můj bratr Petr leží na neurologii a potřebuje mě. Vzpomínky na naše hádky a bolestivé dětství mě dusily, když jsem stála před rozhodnutím, jestli mu pomůžu, nebo ho nechám jít. Můj příběh je o rodině, vině a o tom, jestli máme vždycky povinnost držet při sobě, i když nás minulost rozděluje.
Jednoho deštivého říjnového večera mi zavolal bratr Tomáš, že nutně potřebuje pomoct s rekonstrukcí bytu. Přestože mi nikdy v podobné situaci nepomohl, cítila jsem povinnost být mu oporou. Tento příběh vypráví o tom, jak se rodinná soudržnost může změnit v hořkost a jak jsem se konečně naučila postavit sama za sebe.
Jsem Jana a celý život jsem byla ta, na kterou se rodina obrací, když je potřeba pomoci. Když mi sestra nečekaně oznámila, že se stěhuje na druhý konec republiky a nechává mi na krku svého syna, musela jsem se poprat nejen s vlastními emocemi, ale i s tím, jak moc jsem ochotná obětovat pro rodinu. Příběh o tom, kde končí sourozenecká láska a začíná vyčerpání.
Jmenuji se Tomáš a právě prožívám největší krizi svého života. Můj mladší bratr Lukáš chce na svou svatbu peníze z prodeje části našeho rodinného domu, což naši rodinu roztrhlo na kusy. Snažím se najít spravedlnost, ale každý z nás má jinou představu o tom, co je správné.
Jednoho deštivého rána mi zavolala teta, že strýček Karel zemřel a jeho pes Max má být utracen. S bratrem Tomášem jsme se rozhodli vydat na dlouhou cestu přes půl republiky, abychom Maxe zachránili. Během cesty jsme museli čelit nejen rodinným sporům, ale i vlastnímu strachu a vzpomínkám na strýčka.
Nikdy bych nevěřila, že jeden telefonát od maminky převrátí můj život naruby. Bratrova žena, Lucie, mě postavila před nemožnou volbu: mám jim darovat svůj byt, na který jsem tvrdě dřela? V příběhu plném napětí a rodinných konfliktů hledám odpověď na otázku, kde končí rodinná oběť a začíná ztráta sebe sama.
