Jsem Jana a od smrti mého švagra se můj manžel Petr změnil. Celý svůj čas a energii věnuje pomoci své švagrové a jejím dětem, zatímco já a naše děti jsme pro něj jako neviditelní. Každý den cítím, jak se mezi námi prohlubuje propast, a nevím, jestli ji ještě dokážeme překonat.
Jmenuji se Jana a poslední měsíce žiji ve stínu vlastní rodiny. Můj manžel Michal po smrti svého bratra zcela zapomněl na mě i naše děti a já se ptám sama sebe, jestli mám právo chtít ho zpátky. Je to sobecké, nebo je to jen touha po normálním životě?
V ten osudný den jsem přišel o svého mladšího bratra, Tomáše, se kterým jsem naposledy mluvil na břehu Labe. Jeho ztráta roztrhla naši rodinu i celou vesnici a já se od té chvíle snažím najít smysl v každodenním tichu. Každý den se ptám, jestli jsem mohl něco udělat jinak, abych ho neztratil.
Po smrti své maminky jsem našla dopis, který nikdy neodeslala. Ten okamžik mi převrátil život naruby a odhalil hlubokou bolest, kterou roky skrývala. Teď se ptám, jak dobře vlastně známe ty, které milujeme, a co všechno zůstává nevyřčeno mezi čtyřmi stěnami našeho domova.
Po nečekané smrti mého milovaného dědečka jsem se propadl do temnoty smutku, ze které jsem nevěděl, jak ven. Maminka mi darovala něco, co mi mělo pomoci – starý diktafon s dědečkovým hlasem. Díky tomu jsem znovu objevil nejen jeho moudrost, ale i sílu rodinných pout.
Po smrti tatínka jsem si přivedla maminku, paní Marii, k sobě domů. Věřila jsem, že jí tím pomůžu, ale brzy jsem zjistila, že naše soužití je plné nečekaných konfliktů, starých křivd a nových obětí. Musela jsem čelit nejen vlastní únavě, ale i rozkolům v rodině a otázce, co vlastně znamená být dobrou dcerou.
Jmenuji se Tereza a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mi zavolali z útulku, že strýčkův pes Max má být utracen. S bratrem Petrem jsme se okamžitě rozhodli jet přes půl republiky, abychom Maxe zachránili, i když to znamenalo postavit se vlastní rodině a jejich názorům. Ten den změnil nejen Maxův osud, ale i naše vztahy v rodině a pohled na to, co znamená být zodpovědný za živou bytost.
Vždycky jsem si myslela, že dokážu vyjít s kýmkoli, i s rodinou mého manžela. Po smrti tchyně se ale všechno změnilo a já zjistila, že některé věci se prostě nedají zvládnout jen dobrou vůlí. Teď stojím na prahu rozhodnutí, které může rozbít naši rodinu.
Jmenuji se Lucie a poslední měsíce žiji v neustálém napětí. Můj manžel Petr se po tragické smrti svého mladšího bratra zcela oddal jeho rodině a na nás, jeho vlastní ženu a děti, jako by zapomněl. Každý den bojuji s pocitem opuštěnosti, zatímco se snažím udržet naši rodinu pohromadě.
