Po rozvodu s manželkou Janou jsem ztratil kontakt se svými dcerami, Klárou a Eliškou. Vztahy byly napjaté, plné nedorozumění a bolesti. Toto je příběh o tom, jak jsem se pokusil napravit chyby minulosti a znovu si získat jejich důvěru.
Všechno začalo jedním telefonátem, který mi převrátil život naruby. Když jsme se s bratrem a sestrou začali hádat o dědictví po mamince, propadla jsem zoufalství a beznaději. Nakonec jsem ale díky víře a modlitbě našla cestu ke smíření a vnitřnímu klidu.
Jmenuji se Marie a celý život jsem věřila, že rodina je základ všeho. Když si můj syn Petr přivedl domů svou ženu Lucii, netušila jsem, jak těžké bude najít si k ní cestu. Přes všechny hádky, nedorozumění a bolest jsem nakonec našla sílu v modlitbě a víře, která mi pomohla pochopit nejen Lucii, ale i samu sebe.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem se pohádal s otcem tak, že jsme spolu roky nepromluvili. Vždy jsem v sobě cítil dva ohně – jeden plný hněvu, druhý toužící po smíření. Teprve když bylo téměř pozdě, pochopil jsem, jakou cenu má odpuštění a jak hluboko dokáže bolest zakořenit v rodině.
Jmenuji se Petr Novotný a jednoho deštivého večera jsem přišel o svou desetiletou dceru Aničku, když ji srazilo auto na přechodu v našem malém městě. Viník, mladý kluk z vedlejší vesnice, byl zničený stejně jako já – a já stál před rozhodnutím, jestli ho nenávidět, nebo mu odpustit. Můj příběh je o bolesti, vině, rodinných konfliktech a hledání síly v odpuštění.
Od prvního dne, kdy jsem vstoupila do rodiny Novotných, jsem cítila, že nikdy nebudu dost dobrá pro svou tchyni. Každý den jsem bojovala s jejími poznámkami, nepochopením a vlastní nejistotou, až jsem se ocitla na pokraji zhroucení. Nakonec jsem našla sílu v modlitbě a v sobě samotné, ale cesta k odpuštění a smíření nebyla vůbec jednoduchá.
Jmenuji se Josef a celý život jsem prožil na malé farmě na Vysočině. Když došlo k nedorozumění ohledně narozeninových sušenek pro mé vnoučata, rodinná pohoda se otřásla v základech. Musel jsem najít cestu, jak znovu spojit rodinu a připomenout všem, že láska je víc než dokonalé pečivo.
Všechno se změnilo, když jsem musel přestat finančně podporovat svou dceru Kláru. Najednou jsem přišel o možnost vídat svého vnuka Matěje a cítil jsem, jak se mezi námi rozprostřela hluboká propast. Právě tahle bolestná zkušenost nás ale nakonec naučila, co znamená opravdová rodina.
Jsem Jana a nikdy nezapomenu na den, kdy mi máma oznámila, že se vzdává dědictví ve prospěch své sestry Elišky. V té době jsme s manželem žili u jeho rodičů, šetřili na vlastní byt a já se starala o mladšího bratra Tomáše. Mámina volba mě rozčílila, ale nakonec nás všechny přivedla blíž k sobě a naučila mě, co znamená skutečná rodinná soudržnost.
Všechno se změnilo v okamžiku, kdy jsem Tomášovi oznámila, že čekám dítě. Jeho reakce mě šokovala – navrhl, abychom naši dceru pojmenovali po jeho zesnulé ženě, která tragicky zemřela při autonehodě. Od té chvíle se mezi námi rozhořel boj o minulost, budoucnost a o to, co znamená skutečná láska.
Ve 22 letech, zatímco jsem studovala na vysoké škole, jsem obdržela telefonát, který změnil můj život navždy. Moje matka, Marie, mi se slzami v očích oznámila, že nás otec, Petr, opustil kvůli ženě o polovinu mladší. O několik let později se Petr rozhodl vrátit, doufaje v odpuštění, ale rány byly příliš hluboké a škody nenapravitelné.
– Už tři měsíce nemluvím s mámou! – říká pětatřicetiletá Jana. – Zablokovala jsem ji všude, dala na černou listinu a co je nejdůležitější, přestala jsem jí finančně pomáhat… Teď platím jen za její byt a jednou měsíčně objednávám doručení potravin se všemi těžkými věcmi: obiloviny, olej na vaření, cukr. A to je vše. Všechno ostatní si musí platit sama.
