Jsem Jana, matka z Prahy, a jednoho dne se mi zhroutil svět, když můj syn Matěj přišel domů s ostříhanými vlasy a slzami v očích. Musela jsem čelit nejen necitlivosti školy, ale i vlastním pochybnostem a strachu, abych ochránila svého syna před ponižováním. Můj boj se stal symbolem pro všechny děti, které někdo zranil nebo ponížil.
Jmenuji se Ondřej a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali ze školy, že můj syn Matěj omdlel a zranil se. Vždycky jsem ho učil, jak se má zachovat, když cítí, že na něj jde slabost, ale tentokrát to neudělal. Když jsem zjistil, co se ve třídě skutečně stalo, roztrhl mě vztek i bezmoc.
Jmenuji se Josef a nikdy nezapomenu na den, kdy byl můj syn Marek veřejně ponížen před celou školou. Tato událost mě donutila postavit se nejen šikaně, ale i lhostejnosti učitelů a systému, který měl děti chránit. Můj boj za důstojnost mého dítěte mě navždy změnil a otevřel mi oči k tomu, jak snadno může být spravedlnost přehlížena.
Chování mé snachy se drasticky změnilo, když můj vnuk začal chodit do školy. Předtím se bez mé pomoci neobešli a ona mě oslovovala „mami“ a říkala, že jsem úžasná osoba. Ale teď je všechno jinak; už mě nepotřebuje. Dokonce na mě zvyšuje hlas a nedovoluje mi navštěvovat mého vnuka.
