Jsem Marie, matka dvou dospělých dětí, Tomáše a Kláry. Vždy jsem věřila, že rodina je to nejdůležitější, ale stáří mi ukázalo, jak křehké jsou naše představy o blízkosti a lásce. Tento příběh je o naději, zklamání a o tom, jak těžké je přijmout, že naše děti mají své vlastní životy.
Příběh o tom, jak se můj život změnil poté, co jsem se stala důchodkyní a musela čelit rodinným výzvám sama. Každé léto, když moje matka odjíždí, zůstávám sama s chaosem naší rodiny. Tento příběh je o boji, odolnosti a nečekaných výzvách života v důchodu.
Po letech obětování pro své děti, Jana zjišťuje, že je v pozdním věku opuštěna. Její děti, Tomáš a Lucie, se hádají o to, kdo by se měl o ni postarat, což vede k nečekanému a bolestnému konci. Jana se musí vyrovnat s pocitem zrady a osamělosti.
V malebném dvoupatrovém domě v srdci malého českého městečka se Robert ocitá obklopen samotou. Dům, který kdysi pulsoval energií jeho dětí, Anny a Jakuba, nyní rezonuje vzpomínkami. Jeho sousedka, Lenka, mu občas pomáhá s nákupy, protože Robertovo zdraví začíná slábnout. Navzdory kilometrům, které je dělí, se drží snu znovu vidět své děti, které odešly za svými ambicemi, zanechávajíc ho v touze a zamyšlení.
Po deseti letech hledání lásky po rozvodu, Michal, charismatický a společenský muž, nikdy neměl nouzi o ženskou pozornost. Až do chvíle, kdy potkal Emílii, okouzlující, ale osamělou 45letou ženu. Jejich první setkání odhalilo nečekaná zjištění o jejím rozhodnutí zůstat nezadaná.
Vyrůstal jsem v malém městě a vždy jsem se cítil nepatřičně. Pouto městského života bylo neodolatelné a nakonec jsem se přestěhoval. Ale když mi máma zavolala, že přijede rodina, stál jsem před volbou, která změnila vše.
Čekala mě tvrdá lekce… Když se ohlížím zpět na svou minulost, přemýšlím, zda jsem byla dobrá matka, nebo zda jsem udělala chyby, za které nyní draze platím. Celý svůj život jsem věnovala svým dětem. Vychovávala jsem je sama poté, co můj manžel zemřel, když bylo našemu synovi pouhé dva měsíce a my už vychovávali naši nejstarší dceru. Pracovala jsem neúnavně. Ale nikdy
Většinu svého života jsem strávil prací v zahraničí, vydělával jsem slušné peníze, zatímco jsem nesmírně postrádal své děti a rodinu. Vždy jsem si říkal, že to dělám jen pro ně, abych jim zajistil dobrý život. Jak roky plynuly, bylo stále těžší pracovat – už jsem nebyl mladý a práce byla vyčerpávající.
Paní Marie je už dlouho v důchodu. Dívá se z okna a přemýšlí, co teď dělají její dospělé dcery a syn. Přijdou jí popřát k narozeninám? Možná alespoň zavolají? Nechtějí trávit svůj volný čas se starou matkou. „Pamatuji si, když mě manžel opustil se třemi dětmi. Není den, kdy bych si nevzpomněla na ty těžké časy…“
Opuštěná v malé venkovské vesnici, babička pokračovala ve svých denních rutinách, starala se o svou zahradu a udržovala svůj domov. Její syn žil ve vzdáleném městě a zřídka ji navštěvoval, což ji nechávalo toužit po společnosti jejích vnoučat.
Když jejich dcera dosáhla 18 let, Josef konečně opustil rodinu. Už mu na nás nezáleželo a nám na něm také ne. Kde je teď, co dělá, to nevíme.
Jmenuji se Karel. Moje žena, Nora, a já jsme byli spolu 30 let. Vždy jsem se staral o rodinu, zatímco Nora se starala o domácnost. Nikdy jsem nechtěl, aby pracovala; byl jsem šťastný, že je doma. Ale pak mě začala unavovat. Žili jsme v harmonii a respektovali se, ale láska vyprchala. Myslel jsem si, že je to normální. Bylo to
