Jmenuji se Tereza a poslední rok mého života byl jako nekonečný boj o pozornost mého manžela Petra. Zatímco já jsem se snažila zvládnout mateřství a samotu, on byl buď v práci, nebo u své maminky. Nejhorší na tom je, že Petr si vůbec nepřipouští, že by něco bylo špatně.
Jmenuji se Milena a po smrti svého manžela jsem si myslela, že zvládám samotu, dokud mi můj vnuk Matěj nepřinesl štěně. Jeho dobrý úmysl však odhalil napětí v rodině a přinutil mě čelit vlastním bolestem i nevyřčeným křivdám. Příběh o tom, jak jeden nevinný dar může otevřít staré rány a změnit pohled na blízké.
Stojím u rozbitého okna našeho starého statku a v hlavě mi zní poslední slova mého muže, který nás tu nechal napospas. Snažím se být silná pro své děti, ale každý den je boj s vlastními pochybnostmi, samotou a strachem z budoucnosti. Přestože jsem doufala v nový začátek, náš příběh se proměnil v nekonečný zápas o přežití a hledání štěstí, které stále nepřichází.
Jmenuji se Jana a vím, že jsem ve svém životě udělala mnoho chyb. Opustila jsem svého syna, když byl malý, abych mohla pracovat v zahraničí a zajistit mu lepší budoucnost. Po letech jsem se vrátila, abych mu to všechno vysvětlila, ale on mě odmítl – a já teď přemýšlím, jestli je možné napravit něco, co jsem tak dlouho zanedbávala.
Jmenuji se Jana Novotná a právě jsem se pohádala s mámou u nedělního oběda. Vzpomínám na všechny chyby, které jsem po třicítce udělala – od přehlížení vlastního zdraví až po ztrátu kontaktu s přáteli. Tento příběh je o tom, jak jsem se snažila najít smysl života mezi vlastními omyly, rodinnými konflikty a tlakem společnosti.
Sedím v kuchyni, kde ticho křičí hlasitěji než kdy dřív. Blížím se k sedmdesátinám a můj syn Lukáš se mi už měsíce neozval. Vzpomínám na chyby, které jsem udělala, a přemýšlím, jestli je ještě šance něco napravit.
Jmenuji se Věra a nikdy bych nevěřila, že obyčejný sobotní nákup v supermarketu se promění v drama, které mi převrátí život naruby. Stačila jedna chyba, nedorozumění a najednou jsem byla obklopena cizími lidmi, policií i záchrankou. Tento den mi ukázal, jak křehká je důstojnost a jak rychle se může člověk stát obětí předsudků.
Jmenuji se Jana a už několik let žiji v domácnosti, kde je lednice věčně prázdná, ale synův pokoj stále plný. Můj syn Tomáš má 32 let, pracuje z domova a odmítá opustit náš byt v paneláku na Jižním Městě. Každý den bojuji s pocitem viny, strachu a bezmoci, protože nevím, jak mu pomoci najít vlastní cestu a zároveň zachránit naši rodinu před rozpadem.
Jmenuji se Adam a po třiceti letech manželství jsem se rozhodl zachránit naši lásku neobvyklým darem. Chtěl jsem Ruby znovu rozesmát, ale místo toho jsem otevřel staré rány a odhalil pravdu, kterou jsme oba dlouho skrývali. Teď stojím na prahu samoty a přemýšlím, jestli lze některé věci ještě napravit.
Sedím v kanceláři dlouho po pracovní době, protože domů se mi nechce. Můj manžel Martin mě už dávno přestal respektovat a já se snažím najít útočiště v práci, kde aspoň někdo ocení, co dělám. Ale čím víc utíkám, tím víc si uvědomuji, že tohle není řešení – a že něco musí prasknout.
V ten mrazivý zimní večer jsem zůstal sám se svými myšlenkami a bolestí ze ztráty otce. Když jsem náhodou zaslechl rozhovor své ženy Markéty s její sestrou Simonou, začal jsem pochybovat o všem, co jsem o našem manželství věděl. Najednou jsem musel čelit pravdám, které jsem si nikdy nechtěl připustit.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodl, že už mám dost samoty a povrchních vztahů. Vydal jsem se na sérii schůzek, kde jsem předstíral, že jsem bez peněz, abych zjistil, kdo mě bude mít rád kvůli mně samotnému. Netušil jsem, jak moc mi tahle hra obrátí život naruby a jak hluboko mě donutí sáhnout do vlastního svědomí.
