Celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou, ale když jsem synovi Tomášovi a snaše Lucii přenechala svůj byt, všechno se obrátilo proti mně. Místo vděku přišla samota, nepochopení a bolestné odcizení. Teď se ptám, jestli mateřská láska někdy není až příliš slepá.
Jmenuji se Anna a celý život mě pronásleduje matčin hlas: „Nikdy nepouštěj svobodnou kamarádku přes práh.“ Po narození mého syna se můj vztah s nejlepší kamarádkou Markétou začal měnit, otrávený podezřením, které jsem v sobě nikdy nečekala. Tohle je příběh o tom, jak staré pověry dokážou rozbít přátelství a jak strach ze samoty může být silnější než láska.
Jmenuji se Klára a nikdy nezapomenu na ten den, kdy mě můj přítel Petr opustil, když jsem byla v pátém měsíci těhotenství. Prošla jsem si peklem odsouzení, zklamání a strachu, ale nakonec jsem v sobě našla sílu postavit se na vlastní nohy. Možná můj příběh pomůže někomu, kdo se cítí stejně ztracený, jako jsem se cítila já.
Jednoho deštivého večera jsem se nastěhovala do starého domu na kraji malé české vesnice, kde mě od prvního dne provázela nedůvěra a šeptané pomluvy. Musela jsem čelit nejen tajemství, které se vázalo k mé rodině, ale i vlastnímu strachu a touze po přijetí. Tento příběh je o tom, jak hluboko sahají kořeny minulosti a jak těžké je najít své místo mezi lidmi, kteří se bojí cizinců.
Jmenuji se Hana a ve svých jednadvaceti letech jsem se ocitla v naprosté samotě, přestože moji rodiče stále žijí. Můj otec, Jaroslav, byl alkoholik, který bil mou matku Alenu, a ona nikdy nenašla sílu odejít nebo mě ochránit. Tento příběh je o tom, jak jsem se musela naučit žít s tím, že rodina, do které se narodíte, může být zdrojem nejhlubšího zoufalství.
Celý život jsem věnovala svým dětem, až jsem zapomněla, kdo vlastně jsem. Když odešly z domu, zůstala jsem sama se svými myšlenkami a prázdnotou, kterou jsem neuměla zaplnit. Teprve skrze víru a modlitbu jsem začala znovu objevovat samu sebe a hledat nový smysl života.
Od chvíle, kdy si můj syn Tomáš vzal Kláru, začal se mezi námi otevírat propastný příkop. Moje snaha pomáhat jejich rodině se neustále střetávala s Klářinou neschopností a neochotou v kuchyni, což vedlo k napětí, výčitkám a pocitu osamělosti. Nakonec jsem si musela položit otázku, zda moje láska k synovi opravdu ospravedlňuje, že se tolik vměšuji do jejich života.
Jsem Irena Novotná a jednoho rána, když jsem vyšla z paneláku na pražském sídlišti, jsem cítila, že stojím na rozcestí. Bojuji s pomluvami sousedek, osamělostí po odchodu manžela a napjatými vztahy s dcerou. Můj příběh je o hledání štěstí, odvaze ke změně a o tom, jak těžké je vymanit se z očekávání druhých.
Jsem Anna a ve dvaapadesáti letech jsem přišla o to nejcennější – důvěru vlastní dcery. Po letech obětí a samostatné výchovy mě Klára obvinila z něčeho, co jsem nikdy neudělala. Můj příběh je o bolesti, nedorozumění a zoufalé snaze znovu najít cestu k člověku, kterého miluji nejvíc na světě.
Jmenuji se Věra a celý život jsem žila v jednom malém bytě na pražském Žižkově. Po smrti maminky mi zůstal byt, který se stal nejen mým domovem, ale i symbolem rodinných vzpomínek a bolestí. Teď, když jsem nemocná, cítím, že moje vlastní rodina čeká jen na to, až odejdu, aby si byt rozebrali – a já nevím, jak s tím žít.
Po letech, kdy jsem sama vychovávala syna, se po jeho rozvodu všechno změnilo. Jeho návrat domů rozvířil staré rány, přinesl nové konflikty a zpochybnil vše, co jsem si myslela, že vím o rodině. Teď stojím před otázkou, jestli dokážeme znovu najít klid, nebo jestli jsme navždy ztratili domov, jaký jsme znali.
Jmenuji se Marie a po smrti svého manžela jsem zjistila, že domov už není tím bezpečným místem, jakým býval. Spory s nevěstou mě donutily odejít k dceři, kde jsem však narazila na další nepochopení a samotu. Můj příběh je o bolesti, ztrátě a hledání odpovědi na otázku, zda ještě někde existuje místo, kam patřím.
